Případ medvědí jeskyně

Už tady se pozdější tvůrci Martina Tomsy měli poučit, že v Brně se dobrá kriminálka natočit nedá. Ovšem tady si tvůrci byli zjevně vědomi vlastních slabin, proto to podali tak, aby se nedaly chápat všechny souvislosti a divák z toho vyšel trochu jako blbec. K tomu připočtěme nesmyslné vstupy s otrávenou liškou a bezmála vzdělávací exkurz do aktivit československé lidové armády. Vévodí tomu Jandák plížící se s baťůžkem a vepřovou konzervou Moravským krasem a na jeden zásah likvidující nepřátele. Super hovadina.

Tohle mohlo jít klidně příběhem na velké plátno. Takhle je to jen pokus o něco jako vyprávění a navíc zpočátku dosti neučesaný pokus. Věta „Nemáme Hruškovy daktylky“ mně rozesmála tak, že jsem málem spadl ze židle. To je první co policajti dělali při nástupu trestu, neřkuli již při vyšetřování. Ale jinak se na to rozhodně dívat dalo, je to taková neškodná blbůstka. Klidně doporučuji, pokud u toho budete škrábat brambory.

Myšlenka námětu je sice dobrá, ale zpracování jak z posledních drobných. Od normalizační televizní inscenace se snad už ani ve své době uvedení nedalo očekávat něco výjimečného. Děj příběhu prostý a jakoby značně  sestřihaný z delší stopáže. Na zajímavosti tu není nic. Snad jen Vítězslav Jandák v roli naháněného propuštěného zločince, kterému scénář víc nedal vyniknout. A Jiří Bartoška v pozici Státní bezpečnosti, který zase pro změnu moc uvěřitelný není. Naprostý amatérismus, který je obzvlášť vidět u vojáků, kteří dostali do úst i nějakou tu větu. Ti snad byli už v době natáčení vojáci skuteční, tedy chlapci na základní vojenské službě. Naprostou tvůrčí naivitu nezachraňuje ani hudba tvořící napětí. Zkratka, tento televizní počin vypadá jako spíchnutý na koleně v hodně rychlém tempu, aby byl v tvorbě televizních filmů splněn plán. Jinak se to snad ani vysvětlit nedá.