Válečníci

Hrdinský příběh tří pokrevních bratrů během povstání Taiping za dynastie Čching, natočený na základě atentátu na generála Ma Xinyi, kterého si v tomto případě s chutí zahrál Jet Li. Pro zajímavost, o tomto činu, o kterém jsou dodnes spíše dohady, jak to celé vlastně bylo, byl už natočený snímek 'The blood brothers' (1974). Válečný epos plný bojových akcí, intrik, patřičné dramatizace a dechberoucích vizuálních scén. Odvážný a drsný realismus sice očekávaně na takový film pokulhává, ale jinak se jedná o dobře odvedenou nejen režisérskou, ale i kamerovou práci. Nejedná se tedy o prezentaci bojového umění, ale čistě jen o válečnou vřavu. A takových scén je tady více než dost, které už jenom doplňuji politické intriky, aby to vůbec mělo všechno nějaký smysl. Dramatizace a finální tragický čin je tak svému údělu naprosto přesvědčivý. Samozřejmě není nouze ani o nějaké ty emoce. Snímek prezentuje pouze drsnou a fascinující realitu čínské historie v podobě napínavého historického válečného filmu. Realitu samozřejmě v uvozovkách. Jak už bylo výše zmíněno, nikdo neví, jak to ve skutečnosti celé bylo, tudíž nikdo nemůže ani vědět, kdo co kde do celého dějství přidal. Na asijský film můžeme mít mnoho výhrad, avšak tento funguje a to je na filmový dobrodružný zážitek to nejdůležitější.

Velkovýpravný,historický,válečný film z Asijské produkce,který první hodinu docela ujde,pak už ztrácí sílu,dle mého.V těchto historických Asijských filmech je kolikrát moc postav,s dějem se tak člověk nezžije a né všemu rozumí.Dávám 40% a víc se nepodívám.

Známé čínské historické filmy od Yimou Zhanga vyznívají, i přes všechno násilí, poeticky a odlehčeně. Válečníci Petera Chana a Wai Man Yipa působí, svou syrovostí, přesně opačně. Patrné je to, jak volbou prostředí, pochmurné počasí a ponuré prostředí, tak především v charakteru tří hlavních postav. Malý bratr Zhang Wen-xiang (Takeshi Kaneshiro) je naivní, lehce ovlivnitelný, mladík, slepě dodržující vzájemnou dohodu. Generál Pang Qingyun (Jet Li) držící se zásady „účel světí prostředky“, koná sice pragmaticky, ale nelidsky. Vše podřizuje svým cílům. Jako klaďas se postupně vyprofiluje bývalý vůdce banditů Velký bratr Zhao Er-hu, který se postupně přiklání na stranu lidskosti a lpí na dodržování daných slibů. Děj se nezabývá ani tak vlastními bitvami, které jsou vlivem střihu poněkud chaotické, ale především vzájemným vztahem hlavních protagonistů. Osobně bych uvítal více politických intrik a uvedení příběhu do širších historických souvislostí. Vůbec bych se nebál, o hodinku o dvě, film natáhnou. Ne každý divák je znalec čínské historie. To už ovšem není problém filmařů. Možné, že existuje i delší verze a toto je pouze sestřih pro evropský a americký trh, jak tomu bylo u filmu Krvavé pobřeží (zkráceno o cca 140 minut). Co potěšilo, byla účast hereckých hvězd čínské kinematografie, kteří neváhají vzít, např. oproti J, Chanovi, i nepříliš kladné role. Role ženy Er-hua byla poněkud jednoduchá, většinou pouze hleděla, sice pěkně, ale nic víc ji nebylo přisouzeno. Výpravné historické velkofilmy se v současnosti točí bohužel, anebo bohudík, už jen v Číně. Žádný počítačový program, ale tisíce komparsistů v historických kostýmech. Vysoce nadprůměrné filmy tohoto druhu, natočené v rozmezí posledních deseti let, však mají smůlu v tom, že mimo nich existují i snímky jako Hrdina, Kletba zlatého květu a Krvavé pobřeží.

Číňani uměli vždycky točit pěkné historické válečné filmy, plné stylově pojatých a choreograficky vyladěných bojových scén, vizuálně bez chybičky. Jen už to tak jaksi zevšednělo.