Zona Zamfirova

Poměrně nadlehčený film s takřka primitivní až naivní zápletkou, dokazuje, že se v Srbsku nemusí točit jen válečné filmy plné vraždění, filmy s vyjádřením národní zanícenosti. Oproti nim totiž Zona Zamfirova působí jako romantická pohádka (i když i kolem toho jsou spekulace) z dob zašlých patriarchálních časů v jižním Srbsku. Odlišnost filmu se odráží i v návštěvnosti – doma se totiž stala nejnavštěvovanějším filmem roku a velkou oblibu si získala po celém Balkáně. Je plná krásných kostýmů, dobrých herců a především hudby. Obzvlášť dobrá je píseň Zona Zamfirova (viz odkaz), nebo písně srbské umělkyně Biljany Krstić. Zajímavá je i jazykově – zazní tu mnohá nářečí, turcismy, a dokonce se několikrát ozve i čeština v podobě muzikanta-trumpetisty Františka. Jde však o jazyk, který češtinu připomíná opravdu jen vzdáleně ("Jak sí pšejeté") a na českého diváka působí proto zcela komicky.