Faunovo velmi pozdní odpoledne

Asi můj neoblíbenější film z předrevoluční doby. Ač režisérku považuji za částečnou feministku, ve filmu zobrazila stárnoucího muže nejenom se zápory, ale i klady. Alespoň já to v nynější době tak vidím, kdy je chlapovi přes šedesát, proč se zabývat stejně dozrálými ženami. To je lepší malá úchylka, tedy když na to je. Měl jsem tu čest pana Suchařípu znát osobně, když působil v Ústí a to nejenom jako herec, ale i jako dramaturg v Činoherním studiu. A když zkoušeli v Chemičce, naproti v hospodě přes park v Moskevské "U Sluníčka" jsme po obědě vypili několik skleniček voděnky.

S filmy paní režisérky Chytilové mám trochu problém. Sice dokážu rozpoznat jejich nespornou filmařskou kvalitu ale i tak jim nějak nedokážu přijít na chuť. Tohle je dost hořká komedie a Leoš Suchařípa v roli odkvetlého playboye je víc než přesvědčivý ale moje gusto tenhle film prostě není ač by si asi objektivně zasloužil aspoň o jednu hvězdu více.

Tak tohle moji dva oblíbenci pěkně pohnojili. Do toho ta hnusná „hudba“, děs běs. Míním Stivínovy improvizace, ne Vivaldiho a ty další. Dávám dvacítku snad jen těm holkám, protože jinak to nestálo celé za nic. Já nesnáším tu samomluvu jen když je chvilku, natož skoro celý film. To, že nemá děj mi nevadí. Nevím, zda se nepletu, nemihla se paní režisérka mezi návštěvníky koncertu? No, prostě dvacet no.      

Film má vysokou úroveň, především hereckým koncertem Leoše Suchařípy . Dialogy i dnes na mne působily hodně nadčasově a místy je obtížné strávit řinoucí se morality zaměřené na člověčí rozmary. Film má vlstně platnost i dnešní době a docela mě s odstupem času udivuje, že tohle mohlo být v osmdesátých letech minulého století natočeno.