Služební román

Ingredience: 1 mymra (baba, stará rašple) Ludmila Kalugina 1 trouba Novoselcev 1 Samochvalov s výstižným príjmením 1 po letech opět zamilovaná Olinka 1 Věročka – odbornice přes krásu Práce, která obohacuje statistický úřad Ingredience smícháme, okořeníme vtipnými dialogy, hudbou Andreje Petrova, obrovským hereckým talentem a umem všech zúčastněných a voalá…máme tu příjemný film popírající mnohá tvrzení, že vše normalizační je brak. Trouba Novoselcev nemá na botky pro svého synka. Kde sehnat fufníky? Aby měl lepší výplatu, potřebuje být povýšen. Je neskutečně těžké, téměř nemožné, dosáhnout povýšení, když „mymra – ředitelka ústavu“ pouští hrůzu všude, kam se podívá a Novoselcev je pro ni Nula. Tak vznikne nápad: „A co se jí dvořit?“ Navrhne „kamarád“ Samochvalov. „A jak se jí mám dvořit? Ona není žena, ona je ředitel.“ Nakonec se ťuňťa Novoselcev rozhoupe a na večírku se pokusí o nějaké ty komplimenty ve snaze vzbudit náklonnost. Efekt je ovšem zcela opačný a večírek končí faux-pas, když opětovně ponižovaný Novoselcev vykřičí Mymře pravdu do očí. Tak nějak začíná báječný herecký koncert, při kterém se divák milující lidské příběhy, humor založený na dialogu (nikoliv na prdění) nudit určitě nebude. Během filmu onen divák zjistí, že mymra není až taková mymra, trouba není až takový trouba a kamarád… však asi tušíte. Pozor! Pokud patříte k těm, kdo nepřežijí dvoudílný film bez jediného výstřelu, mrtvoly či dokonce sprostého slova – nedívat. Film se vám líbit nebude. Šéfkuchař Rjazanov vyčaroval delikatesu, která se v Rusku stala téměř kultovní záležitostí. Film je v zemích bývalého SSSR neuvěřitelně populární evergreen. A já tomu rozumím.