Antropofág

Tak za ty záběry ve tmě děkuji. Hned se mi film lépe chápal, když jsem věděl, která skvrna v té tmě, komu patří. Celkově jde o klasický snímek tehdejší doby, ničím nezajímavý a bez nároků na vyšší hodnocení. Ani paní Kesslerová se nepředvedla. Těch pár pitomých masek to zachránit nemohlo. Přesto přiznám, že dva či tři záběry trikaři zvládli perfektně a dávám jim dvacítku.

Tento snímek není žádné velké umění, přesto se mu daří budovat určitou atmosféru. Kdo má zkušenosti s podobným typem filmů, určitě si ho užije. Je zde všechno, co k podobným snímkům patří. Drastické scény, podivná hudba, která chvílemi hraničí s výplachem mozku a nelogicky se chovající postavy, které dělají všechno pro to, aby byly zmasakrovány. Spoustu filmů by tyto nedostatky pohřbily, tady jde však o čistou zábavu a člověk mu leccos odpustí. Samozřejmě záleží na každém, jak ke snímku přistupuje. Kdo hledá působivý a přesvědčivý horor, měl by hledat jinde, ale divák, který si libuje v podobných obskurních krvácích a neustále sjíždí italská béčková jatka a podobně, může zajásat. Je až s podivem, jak se tvůrcům podařilo sugestivně vybudovat atmosféru, která neustále houstne a po šíleně nudném začátku už jde vše jen k lepšímu. Mrtvých přibývá, naděje na únik je mizivá a všechny postavy svazuje totální bezmoc. Hlavní padouch je správně odpudivý a člověk mu snadno uvěří jeho obrovskou sílu. Jinak hudba je strašná a kameraman musel bejt zlitej, ale i tyto věci jsou v tomto snímku spíše sympatické a člověk se, pokud není totálně znechucen, nad nimi jen pousměje. Noční scény nepostrádají přirozenost a je až s podivem, jak vypadají hezky oproti těm denním. Prostě skvělá úchylárna, která se vyznačuje zvláštní zvrácenou poetikou. Zajímavé je, že ve snímku se objevila i česká herečka Zora Ulla Keslerová.