Zkouška mikrofonu

Zkouška mikrofonu nezískala podobně jako Výlet po Dunaji v Rumunsku (ani jinde) žádné ocenění, navíc byla ostře kritizována "dvorními" filmovými kritiky loajálními vůdci a režimu. Stejně jako Výlet se Zkouška inspiruje bezprostřední rumunskou realitou na konci 70. let, aniž by ji zkrášlila či jinak přebarvila. Tímto Daneliuc formálně splnil jedno ze zásadních kritérií komunistické kulturní propagandy: "umění se má inspirovat skutečností". A to režisér téměř po celou dobu dělal, avšak se této zásady držel až příliš. "Jeho" skutečnost byla až moc "skutečná", určitě mnohem "skutečnější", než by soudruzi snesli. Protože "jejich" realita, která měla fungovat jak v rámci propagandy, tak být představována "oficiálním" uměním, vypadala úplně jinak, než ukázaly Daneliucovy (a také Pitovy a Pintilieho) filmy. A právě proto papaláši takové umělce doslova nenáviděli: jednak kvůli nekonformní (a rovněž nonkonformistické) tvorbě a jednak kvůli tomu, že arsenál propagandy byl dost chudý proti těm, kteří inspirací ze skutečnosti "dodržovali" stranickou linii. A právě o tom Zkouška mikrofonu je: dokázat, že dodržování falešných a pokryteckých zásad oficiální propagandy vede jen k sebezničení na individuální a společenské úrovni, k selhání mezilidských vztahů, k propadu a znehodnocování časem ověřených morálních hodnot. Hlavní postava kameraman Nelu (hraje ho sám Daneliuc) se pokouší prosadit osobní alternativu vůči oficiálně akceptovanému a propagandou silně podporovanému způsob života za socialismu. Nelu se vzdává dlouhodobého milostného vztahu s kolegyní reportérkou Luizou a pokouší se vybudovat společnou cestu v lásce a v životě s krásnou, ale nespolehlivou a falešnou dívkou z podsvětí Ani, do níž se beznadějně zamiloval. Jenže teď se ke společenskému dramatu přidává drama individuální: proti (už ne povinně socialistické) společnosti rebelující Nelu z ní přece jen pochází a je poznamenán její mentalitou a bezbranností proti "skutečné realitě", kterou představují lidé jako Ani. A právě proto ztrací hlavní postava všechno včetně sama sebe. Mircea Dan Duţă (37. Letní filmová škola Uherské Hradiště, 2011)