Tichý svědek

Celkem zdařilá archivní inscenace o mezigeneračních rodinných vztazích. Kvalitu jí dodává především herecký koncert tandemu Záhorský-Fabianová. Příběh samotný není nijak výjimečný ale už jako studie hereckého mistrovství určitě stojí za shlédnutí.

V hereckém koncertu Vlasty Fabiánové a Bohúše Záhorského v rodinném dramatu, se staří rodiče Zavřelovi dopracovali k rozhodnutí, proč žít ve velkém bytě, půjdou dožít do menšího bytu v paneláku, ve stěhování jim pomohou děti. Vše klape jako švýcarské hodinky ale jen do chvíle, kdy maminka tajně prodala klavír, který měla dostat dcéra Renata. Dojde ke sporu mezi rodiči, ale oba za ten kus společného života prožili tolik zlých situací, ti najdou společnou řeč?

Noooo, natočit sedmdesát minut o ničem také není jednoduché. Jsem sice ve věku, kdy bych to měl chápat, a zčásti se mi i to povedlo, ale zase nechápu, proč kolem takové kraviny natočit kravinu ještě větší. Scénář natolik pitomý, že usne každý po dvaceti minutách. Dobré jako kulisa ke škrábání brambor. A snad ani to ne.

Rodinné rozepře mohou být kdykoliv, o čemkoliv a o cokoliv. Televizní povídka poukazuje na problém seniorů opouštějící svůj velký byt s úmyslem se nastěhovat do menšího. Problém nastává ve chvíli, kdy si manželé uvědomí, že za svůj život citově přilnuli ke klavíru. A právě o tom to celé je. Mnohý by si jistojistě řekl, no a co, jen obyčejný klavír, který k životu potřeba není. Ale to jenom proto, že takový jedinec neví co to je mít citový vztah k nějaké věci, kterého se jednoho dne tuze nerad zbavuje. Daný příběh je tak o běžné lidské přirozenosti a zvyklosti ve vztahu k věcem, jaký má takřka mnohý. Někdo se zase nerad zbavuje třeba motorky či auta veterána, někdo sbírky suvenýrů. Ryze televizní hra s námětem vskutku ze života.