Kamenná svatba

Film, ve kterém se toho moc nenakecá, má výrazně trpký charakter. Je složený ze dvou na sobě nezávislých částí, které mají mnoho společného, leccos je ale i odlišuje. Společné mají zejména prostředí malé chudé rumunské vesnice, položené kdesi v horách, pak je to motiv svatby, přičemž ani v jednom případě se nedočkáme veselky s obvyklým průběhem. V prvním příběhu je totiž žena v bílém mrtvá, v druhém nevěsta svému ne příliš zajímavému muži zdrhne s mladým hudebníkem. Odlišnost vidím zejména ve stylu obou režisérů. Mircea Veroiu je poněkud těžší a zavádí svůj příběh do co největší melancholie a lyriky. Dan Piţa naopak sahá k dějovějšímu průběhu. Film je to nesmírně působivý se silnou atmosférou. Důraz je kladen zejména na zvukovou složku (řinčení strojů, cirkulárek, zvuky práce), která je doprovázena úžasnou hudbou – naprosto uchvacujícím výrazným zpěvem. Zcela nevšední zážitek. Film, který se zaryje hluboko pod kůži a nepustí.