Karamazovi

Jako konzervativní divák nedokážu ocenit experimentální formy zpracování literární či divadelní klasiky ba možno řict, že je vysloveně nemám rád. Tady dokážu ohodnotit pouze dobré herectví a nic víc. Takováto umělecká syntéza mi jde vyloženě proti srsti.

Nemám rád filmařské experimenty, kdy se vymýšlí něco, co je již vymyšleno. Pak se může stát, že půjdete do divadla a na scéně budou ve vysněném lese herci. Ale nikde není žádný stromový pahýl ani pařez. Jak vím, že jsme v lese. Režisér vymyslel díky dívákově gramotnosti a pověsil cedulku ZDE JE LES. Za takový počiny pěkně děkuji...

Tak opět film, který mne absolutně nezaujal. Ani jsem se to nesnažil pochopit. Autor si asi hrál na umění. Výsledkem je pro mně polodivadelní šedivost. Ten čas jsem ztratil zbytečně, měl jsem je strávit užitečněji. 150820119658/9945

...dlouho jsem se rozmýšlela, zda napíšu komentář k tomuto filmu, neboť jsem ho neviděla a přece jen komentovat dílo, které neznáte, mi nepřijde příliš objektivní. Tudíž mi to prosím tentokrát odpusťte...Nemohu totiž jen tak přejít předchozí komentář rozhořčené divačky. Abych byla upřímná, vůbec se jejím slovům nedivím. Že zpracování Dostojevského románu je v této české adaptaci spíše modernou a dost velkou předělávkou...no, budiž, o tom jsem četla a učitá modernizace klasických děl, je-li udělána s vkusem, se dá akceptovat. Jestliže ale autoři sáhli za hranici jakékoliv etiky a spisovatele Dostojevského ztvárnili v podobě hračky s epileptickým záchvatem, tak to je opravdu síla a přechází mne veškerá chuť tento film vidět, neboť nevím, zda bych něco tak odporného a nechutného zkousla. Přijde mi to tedy nejen jako výsměch výbornému ruskému klasikovi, jakým Dostojevskij bezesporu byl, ale všem lidem trpící epilepsií. Vzhledem k tomu, že mně blízká osoba prodělala epileptický záchvat a nebylo to opravdu nic příjemného, nemám zrovna pochopení pro jakékoliv zesměšňování nemocných lidí a to nejen epileptiků... Litovala jsem, že jsem se v minulé divadelní sezóně nedostala na Karamazovi do Dejvického divadla, nyní vidím, že jsem si zřejmě ušetřila jedno velké rozčílení, proti němuž by i znechucení z šílené adaptace Babičky od Boženy Němcové na prknech Národního divadla bylo naprostou banální záležitostí. Nemohu o sobě tvrdit, že jsem "louskač" samých klasiků, čestně přiznávám, že klasiku jsem četla spíše v rámci povinné četby a mám sklony k jinému typu literatury, to ale neznamená, že budu hodnotnými díly světové literární oblasti opovrhovat či se bavit jejich zesměšňováním. Přesto znovu opakuji, že jsem si vědoma neobjektivnosti komentáře, neboť film Karamazovi jsem neviděla! Slibuji, že i přes veškerou nechuť se pokusím alespoň z důvodu objektivity názoru tento nový počinek české kinematografie shlédnout a pak svůj komentář upřesním a doplním i příslušné hodnocení.