Opojný život

1)-Pořád jsme in. -Ale, proč jsme, protože máme rádi jazz, obrazy, že žijeme v New Yorku? -Tak to je. Je nám známa každá levárna. Také jsme svobodnějšía tolerantnější. My jsme in. Vyznáme se... co dá dělat, jsme in. -Tak jak to, že nejsem šťastná? 2)-Ty si pleteš realitu s realitou. 3)-Ty máš dvě reality. Jedná říká -Ele, ty nejsi šťastnej a druhá, že jo.

1)-Vždyť já hrál s lidma, co hráli s Charlie Parkerem. -To je toho. Těch lidí, co řeknou, že hráli s Charlie Parkerem, je tak padesát tisíc. 2)-Zbožňuje baroko. -Protože není těžký. 3)-Víš, co je denšek. Dnešek je nejhorší. Dbeska mi to řekli. Teď to vím....Bude to teď už jenom lepší. Můj život se vylepší.

1)-Mě to připadá jako v Rusku. Víš, kde jsi musela dělat, co ti porušila vláda a neměla jsi na vybranou. Soudruhu, budeš makat v pepsynu-pepským,jevským-jebským. To budeš šťatstnej. Soudurhu, říkám, to já bych radši v saxofonským, To já se radši svíjím v rytmu jazzu na dvaapadesátý... 2)-Byl jsi u doktora? -Byl. -A co ti řekl? -To, co říkávají, abych šel k jinýmu doktorovi. 3)-Ty kuřata jsou nějak malý, -To nejsou kuřata, to jsou holubi.

1)-Kdybych dával půlku energie do manželství a druhou do tý holky, tak by moje žena byla tak šťastná, že by pro mě i zabíjela. 2)-Ty lidi na suplování jsou čím dále tím horší. Vlezou do třídy a neumějí nic jinýho, než jen hodinu hlídat.