Želvy mohou létat

Tak tenhle film jsem videl az v Tv a musim rict ze se mi zaryl do pameti.Tak silny pribeh jen s detskymi herci opravdu zaslouzi pochvalu.To co se ve svete deje je fakt nekdy des...Doporucuji Vse co maj radi kvalitni film.

Je docela vtipné, že jakmile se někde objeví děti ve válce, hned je film označen mnohými samozvanými odborníky za prvoplánový. Myslím, že o to tady vůbec nešlo. Příběh mě zaujal a pohltil a ač prý režisér neměl scénář při zahájení natáčení zrovna dvakrát hotový, celý film působí velmi propracovaně, uceleně a taky přirozeně – s dokumentaristickým nádechem. Od děje trochu odvádějí pozornost mnohé vedlejší skutečnosti a není problém filmu, že jsou možná pro obyčejného Evropana hůře schůdné a pochopitelné – některé tak zůstanou i skryty. Zřejmě i podrobnější rozbor filmu by vyšel na hodně stran textu. Mě dostala myšlenka páchání zla na nevinných, nevnucuje se, přesto je tak cítit. Ať zlo spáchá kdokoliv, není to konec – řetěz je ukován a může být pěkně dlouhý. Smutným příkladem je zde například dívka Agrin. Nejen ona, ale i všechny děti působí před kamerou přirozeně. Velmi dobrá je i práce s davem. Davové scény patří k další silné stránce filmu. Na mnoha (ne-li většině) záběrech se objevuje velký počet lidí a taková scéna běhu na kopec je přímo úchvatná. Podařilo se tak dostat nešťastné vesničce nejen pod kůži, ale zachytit ji i z velkého "ptačího" nadhledu.

Obsazení dětských neherců, navíc zmrzačených, do protiválečného filmu může být vnímáno jako citové vyděračství. Ale režisér si tu k dosažení burcujícího účinku už ničím dalším nepomáhá. Žádné osvědčené filmařské fígle, sladkobolná hudba nebo zjednodušující schémata, tohle je autentický pohled do světa, v němž utrpení je bohužel naprosto všední věcí. Prostředí utečeneckého tábora, v němž pan Satelit jako dětský Kmotr svoje chráněnce pevně ovládá ale netyranizuje, spíš jim pomáhá přežít, je krutou realitou, ne konstruktem filmových ateliérů a samo o sobě nese dramatický náboj filmu. Tragický příběh, který je do něj zasazený, už jen dokresluje ten chmurný a přece život oslavující obrázek.

Tento skvělý film, jenž nám Česká televize milostivě dovolila zhlédnout s titulky a minimální propagací v neatraktivním čase čtvrtečního pozdního večera, není zdaleka jen výpovědí o životě dětí za války a prostředí malé pohraniční vesnice a sousedního uprchlického tábora a pohledem na události v období svržení Saddáma Husajna Američany ze strany této vesnice na irácko-tureckém pomezí a těchto dětí, ale hlavně silným, složitým a členitým baladickým příběhem. Hlavní postavou tohoto skvěle napsaného příběhu, za nějž by se nemuseli stydět nejlepší čeští ani světoví literáti všech dob, je přibližně třináctiletý Soran - chytrý a bystrý chlapec, jenž díky svým schopnostem a znalostem vede velkou partu dětí vydělávajících si sbíráním min. Soran, kterému nikdo neřekne jinak než ,,Satelit", má přirozenou autoritu, kterou ovšem vědomě přiživuje, aby neriskoval, že o ni přijde. Významnou součástí příběhu je také uprchlík Hengov, jehož všechny děti přezdívají ,,Bezručka", jeho sestra Agrin a malý chlapec, který je doprovází. Satelit se s Bezručkou, jenž umí předvídat budoucnost, nejprve nepohodne, časem se ale jejich vztah velmi zlepšuje i díky Agrin, která se Satelitovi líbí. Společně se všechny tyto postavy i postavy ostatní postarají o onen sugestivní příběh, který by podle mě - dostal-li by tu šanci - vynikl, i kdyby se snad jednalo o film americký, nebo k nám z této oblasti přicházely mraky filmů. Bohužel nejde jen o to, že hrdiny tohoto filmu ,,nikdo nevidí", ale také o to, že jen málokdo vidí takovýto film. Není to škoda? Proč naše televize veřejné služby nemá kromě žánrů a cílových skupin povinnost dodržovat také vyváženost, co se týče zemí původů promítaných filmů? Opravdu si myslíte, že by na tento film v hlavním vysílacím čase nikdo nekoukal? Mně osobně samožřejmě titulkovaná verze maličko stála v cestě plnému vychutnání a zevruvnému posouzení tohoto filmu jako celku. Každopádně - i přesto a i s titulky - bych film Želvy mohou létat vřele doporučil každému svému příteli a řekl bych, že není ztrátou času se na něj pořádně podívat. Naopak. Jedná se o dílo, od něhož neodtrhnete zrak a které je přinejmenším z příběhového hlediska v té nejvyšší kvalitativní kategorii.