Tanec osudu

Do jaké míry se Nicolaescovi podařilo splnit umělecké ambice, jejichž snaha je ve filmu více než lehce patrná, lze těžko říct. Film to není vůbec špatný, ale je zřejmé, že tento žánr panu režisérovi nesedí tak dobře jako historické, dobrodružné či výpravné drama. Působí poněkud těžce, podle vzoru: Když nevím, mrsknu tam ujetý, divný, snový záběr, bude to vypadat umělecky. Je to občas mírně překombinované, nesmí samozřejmě chybět to rádoby šokující odhalení tajemství, které skrývá mladá hezká Madalena, a které vysvětluje, proč se k Puiovi chovala tak zvláštně. Ale přesto to na mě ve výsledku velmi zapůsobilo. Za srdce mě chytnul obzvlášť Ştefan Iordache a jeho tajemný doktor Aloanei.