Laweczka

Piotr, který dováží vraky (teda auta) z Německa, není při jednom z návratů už vpuštěn domů. A jelikož na lavičce v přístavu je spaní nepohodlné tak s pocitem „jsem neodolatelný a každá se o mě postará“ hledá nějakou u které se zabydlí. A balí s takovým zápalem ( a s jednou úvodní větou!!!!), že oslovuje opakovaně i stejné ženy. A abych tak nějak citlivě shrnula své pocity k tomuto dílku, ve kterém jsem nenašla ani vtip ani romantiku, půjčím si z něj pouze zásadní větu, která mi mluví z duše. ... „ Idž w cholere!“ 3* pouze za Štětín ( z nostalgie) vždycky se mi tam moc líbilo.