Na konci světa

Jestli toto napsal sám život, tak už se může opravdu stát cokoliv. Těžko říct, jak bych se sám zachoval, kdyby mně pár maníků z pralesa zabilo fotra. No rozhodně bych s nima asi nepil kafe. Káždopádně je to velmi silný příběh. Chvílemi mně to přišlo takové dost dokumentární, ovšem asi to tak mělo být.

Tento film je v mnohém jiný... Na první pohled je znát jistá "neprofesionalita", či snad "pohrdání filmovými konvencemi" a také velká dávka naivity, která provází celý film. Některé záběry džungle (obzvláště ty letecké) ve spojení s hudbou mohou působit až kýčovitě. Film, vyprávěný "vševědoucím vypravěčem", který už jaksi všechno dopředu ví, navíc nepůsobí příliš dramaticky, spíše jako dokument. Přes to všechno může film zanechat v divácích otázky, což považuji za klíčové. Jak je to možné? Oběť i ochota odpustit nadšených misionářů působí značně naivně, ale paradoxně (?) přináší své plody... To stojí za zamyšlení a díky tvůrcům tohoto filmu za něj. Zajímavý komentář: Faye.

Nádherná příroda, úchvatné letecké záběry, krásná hudba a ( prý) autentický příběh o střetu dvou kultur. Skupinka misionářů (přiznávám, že smysl jejich mise mi zůstal až do konce filmu utajen) jejichž první setkání s domorodým kmenem, žijícím v deštném pralese v povodí Amazonky, končí tragédií... A tady začíná už jiný příběh ... „Můj otec ztratil život na konci oštěpu ... a bylo to na konci oštěpu, který spojil mě a Mincayaniho...“