Poslední dny sopky Krakatoa

26. srpna 1883 došlo po výbuchu malého vulkanického ostrova Krakatoa k jedné z největších přírodních katastrof v historické etapě lidstva. Za necelých 48 hodin bylo smeteno s povrchu země několik set měst a vesnic a zahynulo víc než 36 000 lidí. Po těch, kteří přežili, zůstaly deníky, zprávy o očitých svědectvích a záznamy jejich výpovědí. Sesbíral je holandský geolog Rogier Verbeek, jeden z mála vědců, kteří byli přímými svědky erupcí. Podle těchto záznamů byl natočen dvoudílný film. Práce Rogiera Verbeeka o výbuchu sopky Krakatoa se stala základem moderní vulkanologie. Poprvé v historii byly zaznamenány zážitky očitých svědků a jejich pozorování celého průběhu sopečné erupce. Výbuch sopky Krakatoa měl dalekosáhlé důsledky. Do atmosféry bylo vyvrženo 20 milionů tun síry, které způsobily úchvatné západy slunce po celé naší planetě. Došlo k celosvětovému snížení teploty, jež bylo patrné ještě na začátku dvacátého století. Ze samotného vulkánu nezbylo téměř nic. Více než třicet kilometrů čtverečních pevné horniny prostě zmizelo. Během 48 hodin se Krakatoa doslova rozpadla. V roce 1927 se však v Sundském průlivu v hloubce 300 metrů objevily náznaky nových podmořských erupcí. Jak Verbeek ve své práci předpověděl, na místě rozpadlé Krakatoy se objevila nová sopka, která dnes roste rychlostí pěti metrů za rok. Indonésané ji nazvali Anak Krakatoa - Syn Krakatoy. V jejím dosahu dnes žijí miliony lidí. A Anak Krakatoa je stále větší a větší.