Oddělení zvláštní péče

Mám pocit, že ten, kdo to napsal, byl tedy hodně mimo realitu. Možná někde slyšel nějaké vymyšlené příběhy a dal je dohromady. Herci se také nějak nepřetrhli a nikdo nijak nezaujal. Snad jen Laco v podání pana Ivana Pokorného by možná stál za zmínku. Není to úplně ztracený čas, ale že bych byl z toho nějak nadšen, to tedy nejsem.

Příběh ze života, který platil, platí a platit v budoucnu i nadále bude. Nic než pouhá realita života bez příkraz. Příběh k zamyšlení si všímá nelehkého návratu do života Jiřího Havelky po propuštění z věznice. Není to nic jednoduchého jak s psychického, tak i lidského hlediska. Jak se říká, takový člověk dostává druhou šanci, ale od svého okolí potřebuje, aby mu v tom krapet pomohlo. K prvním životním krokům ho nasměrovává kurátorka, která v rámci možností dělá co může. Tady je to v příběhu ale až moc nadnesené. S dané situace vyplývá, že má prokurátorka k hrdinovi příběhu snad až citový vztah, neb zde dělá něco, co už v podstatě nemusí. Takhle se starat naprosto o všechny, nemá svůj vlastní soukromý život. Ano, jak už napovídá samotná název příběhu, jde o zvláštní péči, ale v tomto případě je realita skutečně jiná. K zamyšlení jsou i chlapi v podniku, do kterého Jiří nastupuje. Jejich obavy z takového člověka jsou zcela přirozené, jen to v takto televizním podání vypadá přeci jen poněkud podivně. I přes tyto neduhy je děj napsán impozantně a do podoby televizního filmu zpracován tak, že od prvních minut zaujme.