Konec

V podstatě vůbec neznám maďarskou kinematografii, maďarské herce, ani režiséry. Ale po zhlédnutí tohoto filmu si říkám, jestli to není škoda a jestli jsem náhodou něco nepropásl. Pokud je totiž v jejich filmografii víc takových skvostů, pak po nich asi začnu pátrat. Polooficiální označení filmu Bonnie a Clyde po maďarsku je více než výstižné. Jak u jedné, tak u druhé dvojice fascinovala jejich skvělá spolupráce a jejich víra jednoho v druhého. Určitě k překvapení patřila i skutečnost, že se jedná o režisérovu dlouhometrážní prvotinu. Velikou škodou tohoto snímku je právě fakt, že je dílem maďarských tvůrců a proto neměl více méně od počátku žádnou větší šanci se prosadit. Bohužel to tak v dnešní filmové branži chodí. Bez jména a bez správné národnosti nemá film moc naději. I proto jsem rád, že mi bylo umožněno jej vidět. Oba hlavní hrdinové byli skvělí a vůbec nevadí, že Džoko Rosič vlastně pochází z Jugoslávie a Judit Schell má k důchodcovskému věku ještě zatraceně daleko. Vždyť v roce natáčení jí bylo 34 let. Ve filmu to ale nikdo nepozná. Má duše strojaře jásala i nad třetím protagonistou, a tím byl Gaz M-13, Čajka. Geniální a nádherné auto, které by jistě nepatřilo k žádným outsiderům ani na přehlídce amerických silničních křižníků 60-tých let. Celý film je smutný i veselý a obojího je tam tak akorát. Má pár nečekaných a překvapivých scén, skvělý závěr, ale hlavně nemá slabé místo. Myslím, že je to film opravdu pro každého a všem jej také vřele doporučuji.