Žebrácká opera

Zfilmování německého filmu "Žebrácká opera" se ujal režisér nad jiné povolaný, tím byl slavný O. W. Pabst, který věděl, jak nejlépe vyvolat nejpravdivější skutečnosti obrazů života. Tento bývá někdy, ba většinou hodně tvrdý, má své ideální stránky, mravní neporušenosti, ale také svoji spodinu, která má svoje zákony a svoji morálku. V podsvětí velkoměsta se žilo podle těchto zákonů, tam vládli králové zločinu i žebráků. Z obojího lze žít, ze zločinu i z cizí bidy. A tím vším se prolíná všudypřítomná prostituce, oběti i pomocnice obojích. Do toho se tu a tam mihlo leccos z nejpřirozenějšího náboženství lidského srdce, z citu lásky, oddanosti, věrnosti, obětavosti. Do takového světa zavedl diváky počátku třicátých let příběh filmu, vyrobeného docela volně podle známé opery. Pabstova režie vytvořila věrně prostředí dobrodruhů, ztroskotanců a žebráckého království a rozvinula obratně davové scény při demonstracích žebráků či při korunovaci královny. Přísně autentické dobové oblečení a znázornění zatuchlých londýnských uliček, ale pozor, do tohoto prostředí byl zcela anachronicky zasazen telefon. Hlavní roli měl Rudolf Forster, co by vůdce gangsterů, neomezený vládce nad svými spolčenci, milovník neztrácející nikdy rozvahy v ovzduší naplněném touhou i oddaností ženy vlastní i těch nastrčených, je bezvadný typ tohoto oboru. Vedle něho zejména ženské postavy, ty zcela ztracené, ale i ty, kterým ještě zbyla vlastní energie. Tento film měl docela potíže u českých všudypřítomných cenzorů, kteří číhali na sebemenší maličkost, kterou by se mohla ohrozit mravopočestnost obyvatelstva. Tady se jim nelíbil závěr filmu, kde tři vedoucí osobnost: vůdce zločinců, král žebráků a zkorumpovaný policejní úředník policie se nakonec rozhodnou pro počestný život jako majitelé a ředitelé banky. Tady z toho se dá vyvodit poučení ústy Polly, která říka: "Nač krást a loupit, když je možné zákonným způsobem dělat obchody?"