Kozí roh

Už nevím, ve které třídě jsem tehdy byl, ale všichni to viděli, jen já ne, protože to bylo s hvězdičkou. Tedy asi od patnácti? A moje matka na tohle byla velmi přísná. No, nic, to jen taková vzpomínka. Nyní k filmu. No, moc řečí se tu nenadělá. Nevím kolik je filmů, které se prvních dvacet minut obejdou beze slov. Snímek mi chvílemi asocioval ten švédský film s podobnou tématikou. Někdy mi hlava nebrala chování toho tatíka, ale nechtěl jsem se vracet, tak jsem to pominul. Například ty kameny. Proč to udělal? A na dvou místech, přece musel vědět, že je to netrefí. Anebo ta dcerka. Vyvádí jak prvnička, když chce tatík zaříznout kozu. To to v životě neviděla? Film je to dobrý, ale nevidím důvod dávat více než šest z desíti.

Balada, která poukazuje na to, jak zlo plodí jenom a jenom další zlo. Mariina matka byla znásilněna a zavražděna osmanskými Turky, přičemž zaslepený otec se s tím nikdy nedokázal vyrovnat, od mladí svou dceru vychovával jako syna a vedl ji k nesmyslné honbě za krevní mstou. A to i v případě, že žena chce být ženou, lásce ovšem přáno není. Nepočítala jsem věty, ale bylo jich tu velmi po skrovnu, přesto je film jako celek obrovsky výmluvný. Ve své podstatě zde dialogy nejsou vůbec potřeba. Krásný a drsný obraz bulharské vesnice za dob osmanské nadvlády.