Moje borůvkové noci

Čekal jsem víc, emocemi nabitý sled příběhů. Viděl jsem jen technicky dobře natočený film, jen zákmity opravdového herectví a tím i prožitku. Čekal jsem víc.

Film My Blueberry Nights pro mne byl stejně lákavý jako borůvkový koláč, který zbožňuji. Příběhem nás provází mladá žena, která zrovna dostala kopačky a vydává se do restaurace, kde byl její přítel viděn naposledy, aby tam zanechala klíče, kdyby jí náhodou sháněl. Díky této události se seznamuje s majitelem restaurace a pravidelně tam začíná docházet na borůvkový koláč a nějaký ten pokec. Příběh v příběhu, tak jasně by se dal shrnout tento film, objevuje se tam jen pár postav a každé z nich je věnována jedna číst, hlavní hrdinka, přesto, že je hlavní postavou toho prostoru pro sebe moc nemá, divák ví jen základní informace, což jak se zdá byl záměr, protože vlastně nejde o ní, ale o lidi, které poznává a kteří jí ovlivňují, stejně jako ona je. Což je vlastně dalo by se říct podstata našeho bytí, že se vtiskujeme do životů druhých a oni do nás. Film mnohé přilákal především kvůli hereckému obsazení, asi nejvíc jsem byla zvědavá na zpěvačku Noru Jones, kterou mám jako zpěvačku ráda a tohle byla její první role a marná rozhodně nebyla, navíc společně s Judem Lawem si notují a navíc to mezi nimi jiskří od první konverzace, takže tohle tady funguje perfektně. Je trošku škoda, že ty vztahy a celkově to vyobrazení hlavní hrdinky nebylo hlubší, protože kdyby ano, tak by hodnocení bylo rozhodně vyšší, protože já se skvěle bavila, užívala jsem si tu hudbu, herce a příběh jen to chtělo víc hloubky.

Nestandardní ale o to působivější romantika, která se nevidí každý den. Film začíná víceméně klasickým způsobem kdy se setkávají dva osamocení lidé avšak ve chvíli kdy se film začne ubírat vyšlapanou cestou nechá reřisér hlavní hrdinku odjet napříč amerikou. Film je vyprávěn epizodicky a zaměřuje se především na postavu Elizabeth a nechávají jí na své cestě potkávat samé zajímavé postavy, které mají své vlastní příběhy. Ať už to je alkoholický žárlivý policista nebo vášnivá hráčka pokeru. A právě epizoda s hráčkou pokeru v podání skvělé Natalie Portman je jedna z nejlepších z celého filmu. Co se týká herců tak všichni zúčastnění podávají velice dobré výkony. Zpěvačka Norah Jones rozhodně překvapila a i když celý film stojí na ní hravě to zvládla. Jude Law už si zahrál několik romantických rolí avšak tato je pro něj atypická a jeho hrdina není klasickým romantickým hrdinou jaké normálně ve filmech vídáme. Rachel Weisz a David Strathairn si zde zahrali jen vedlejší role ale i tak jsou jejich postavy zajímavé a dobře zahrané. A Natalie Portman je jak už jsem psal skvělá a i když zde nevypadá tak dobře jako v jiných filmech její hráčka Leslie je jednou z jejích nejlepších postav. Od režiséra Wonga jsem neviděl žádný z jeho předchozích filmů takže nevím jak moc se odchýlil od svého stylu ale jeho režie je na vysoké úrovni a celý film drží pěkně pohromadě. Určitě se nejedná o klasickou romantiku a film plyne dost pomalu ale rozhodně má co nabídnout i když vytoužený polibek přijde až na konci filmu.

Velice nudná a nedomyšlená záležitost, kterou rozhodně nespasilo trhané snímání obrazů napříč neony výkladů, naopak, stále se opakující motiv, který tak zafungoval ve "Stvořeni pro lásku", se po chvíli stával otravným a asocioval dojem znělky z baru "Krásný ztráty", už scházel jen Michal Prokop. Rozbředlost dialogů bez opěrného bodu, od kterého by se mohly odvíjet a který by jednotlivé příběhy zajímavě spojoval, nezachránila pouhá přítomnost hvězd, neboť nebylo co hrát - Jude, mimo pokuřování před kšeftem, mohl předvést nanejvýš olizování pobryndané Norah, která, doufám, odbočila z dráhy zpěvačky naposledy, Rachel obdržela nevděčnou roli trapné hysterky bez příčiny, David zase patetického opilce - vše plytké, bez hloubky, bez sdělení a unyle utahané popěvky Jonesové pouze podtrhovaly tu nesdělitelnou prázdnotu.