Džusový román

Tenhle film se asi víc líbil ženám a holkám. Já se ale nedokážu s Feničovou interpretací doby nějak ztotožnit a to jsem svoje mládí prožíval shruba ve stejné době. Pro Alenu Mihulovou to byla jistě úžasná herecká příležitost a nevedla si vůbec zle ale ten příběh byl pro moje oči trochu kostrbatý a dost málo autentický. Přišlo mi to celé tak trochu přes závit. Navíc je to téma, které dnes už sotva koho osloví. Já tenhle film vidím přinejlepším jako průměr ale možná je to tím, že jsem sice dost měnil místa ale vždycky jsem byl kluk z velkého města (tedy aspoň na naše komorní české poměry).

Přirozeně nepřirozené, hlavně kapela na svatbě, tak ta skutečně neměla chybu. Jde o průměrný snímek nijak nevybočující z obvyklého rámce, neuvidíte li jej o nic jste nepřišli. Uvidíte li jej, váš čas nebyl zbytečně utracen. 211020117438/7537

Bezútěšná realita, kdy vesnická mládež neměla moc veselé vyhlídky, ale kdo tenkrát měl? Realizaci našel někdo v rodině, někdo v zahradničení, chalupaření, ale hlavně bylo nutno se chovat dobře, protože co by tomu řekli sousedi, kteří většinou měli svoje kostlivce nejen ve skříních. Podle toho, jak se režisér Fenič vyjádřil, že do filmu bylo mocně zasaženo střihačskými nůžkami, věřím, že byl ve svém debutu ještě kritičtější. Civilní výkon Aleny Mihulové, která nemusela svoji naivitu ani hrát, všechno ostatní neherci, výborný dialog dvojice na zahradě - Tak řekni, že jsem ti odpornej. Nejsi. Jo, ale jsem. Tak jsi. Přesně ze života.

Film o životě takovém jaký je, a ne o jakém sníme. Osudy mladých lidí ani za socialismu nebyli jednoduché, a o tom vypráví tento snímek, který svou tvrdou kritikou tak pohněval tehdejší funkcionáře, že byli opět využity cenzurní nůžky. A hodně, což dokládá i krátká stopáž filmu a kostrbaté nedotažené vyprávění. Škoda, mohl to být vcelku zajímavý příběh o vesnické dívce, která má svoji představu o životě, a jede ho realizovat do města. Šeď a zákeřnost reality ji však dá co proto a vygraduje až ke kruté ráně osudu. Nejhorší film to ale na druhou stránku také není. To, že se hlavní postava neustále naivně tváří má jistou logiku. Život ve městě je přeci jen jiný než na vesnici a zorientovat se ve všem těch vymoženostech dá někdy dost zabrat. Vyprávění příběhu jde svým tempem a nevybočuje ze svého schématu. Určitě má co říct i v dnešní době a tak je určitě škoda, že je televizemi opomíjen.