Sonatine

Dlouhé záběry, pomalé tempo, vynikající (typicky Kitánovská) kamera a Hisaishiho hudba, to jsou některé z věcí, které mám na Kitánových filmech rád. Vše se hojně objevuje zejména v části, ve které si Murakawiho klan krátí dlouhé chvíle na pláži. Krásná idylka. Vše co bylo před a po, působí, zásluhou množství postav, poněkud nepřehledně. Kdo?, s kým?, proti komu?, proč?, jak?, byly otázky jenž zůstaly mnohdy nezodpovězeny. Hodnocení: (8+4) / 2 = 6

Tak jsem zjistil, že až na pár vyjímek (Ve spárech Yakuzy, Ohňostroj, Samuraj) jdou Kitanovi filmy absolutně mimo mě. Tento mě nezaujal takřka ničím (snad jen některými akčními scénami).

Sonatine mám rád, pokud se to tak dá říct, hlavně z důvodu, že se v určitém ohledu liší od ostatních Kitanových filmů z mafiánského prostředí. Zpracování je klasický Takeshi Kitano, ale rozdíl je v hlavní postavě, která zde má nějaké emoce, což mi v jiných Kitanových filmech poněkud chybí.