Pravděpodobnost nula

Válečný dobrodružný příběh ze země, od které to zatím nejsme v našich končinách zvyklí. Příběj je dějově relativně jednoduchý. Je sestřeleno letadlo, které obsahuje "nový vynález" - radar. Tohoto sestřeleného letadla se zmocňuje německá armáda. Nyní spojenci musí učiniti kroky vedoucí ke zničení předmětu výzkumu. Partizánská skupina může začít akce vedoucí k úspěšnému konci. Budou skutečně úspěšní? Podaří se jim znemožnit Němcům okopírovat radarové zařízení? To se dovíte při sledování tohoto snímku.

'Děla z Navarone' či 'Kam orly nelétají'. Dva námětově podobné snímky a je možné, že se u nich italští tvůrci inspirovali. Poslali komando do velmi nebezpečné mise k získání od nepřátel vynález pojmenovaný -Radar-. Úspěšnost? Pravděpodobnost nula. Z historie víme, na jaké straně Italové za války byli. Jejich pozice, co se týče vlasteneckých válečných snímků, je tady velmi kontroverzní a tak natáčeli příběhy o britských a amerických jednotkách. Nevelký rozpočet však příliš nedovoloval vytvořit dílo plné velkolepých válečných scén, takže se spíše většinou jednalo o akční vyjádření různých misí. A to je případ i tohoto snímku, který se nezadá s hrdinskou ideologií o velké statečnosti. Ony akční scény nejsou na svou dobu nijak špatné, ale škoda těch několika nelogičností ve scénáři. I ta ohromná vůle a nerozvážnost se mi zdá až moc přehnaná. Filmaři měli trochu problém s prostředím a kulisami, ale poprali se s tím jak jen mohli. Při dnešním pohledu je tedy celkově snímek již dosti rozpačitý, ale jako akční klasiku z doby 2. světové války bych to nezatracoval.

Na tomto filmu není nic co by se dalo pochválit. Jen namátkou, němci vykreslení jako největší tupci, i když v šedesátých a sedmdesátých letech to bylo bráno jako všeobecně uznávaná šablona (čest pár výjimkám), partyzánská základna kousek od tajné továrny, zásobníky s nekonečným množstvím nábojů, jeden mrtvý partyzán = padesát mrtvých němců, tři muži manipulujících s několikasetkilovou bombou (v různých scénách má i jiné rozměry), historicky nesprávné uniformy (velitel SS nosil uniformu wehrmachtu) a tak by se dalo pokračovat záběr od záběru, obsazení nesympatického herce do hlavní role („lépe si už vybrat nemohli“, asi nějaký americký idol šedesátých let),herecké výkony veškeré žádné. Celý příběh a zápletka by byla hodna tak do filmu s Jamesem Bondem, kde je ovšem vše bráno s nadhledem a ironií, ovšem tento film působil tak, že to filmaři brali smrtelně vážně. Po shlédnutí několika italských a francouzských válečných filmů jsem se utvrdil v názoru, že kvalitní válečné filmy se točily a točí převážně v Sovětském svazu, potažmo současném Rusku.

Komentár by mohol byť skoro identický ako pri filme "Bitva u El Alameinu". Akurát tento je ešte horší. Ďalší taliansky vojnový film a zasa by som nedával prívlastok vojnový, ale dobrodružný. Nechýbajú nelogickosti, chyby (uniformy), klišé (partizáni s vlastnosťami supermanov, a totálne pitomí Nemci), "herecké" výkony (tie tváre a výrazy nemeckých veliteľov by sa dali tesať do kameňa). V podstate sa divím, že to Nórsko partizáni neoslobodili hneď a čakali na koniec vojny, aspoň taký máte pocit z filmu. Kopec po zuby vyzbrojených partizánov (i ťažšie zbrane) a plno blbých Nemcov čo sa im hádžu pod guľomety. Šialené scény, ako keď parta partizánov takmer zlikviduje celú ozbrojenú kolónu Nemcov (ak som dobre pochopil toho veliteľa, tak by to mali byť jednotky SS). Samozrejme, keď idú po ten radar, tak všetko im neuveriteľne prechádza. A samozrejme nemecký veliteľ má milenku jednu z najhlavnejších partizánok (jasné, že nič netuší). A nesmiem ani zabudnúť na hlavného hrdinu, ktorý bol neuveriteľne tragický. No aspoň niektoré zábery napríklad zálivu boli pekné. Oddychovka, keď nemáte na nič chuť, tak by sa to dalo pozrieť, ale zas moc nepremýšľať, len kukať