Dvaasedmdesátka

Film byl několik dlouhých let zakázán, protože v padesátých letech postrádal přiměřenou revolučnost. Původně byl příběh inscenován Františkem Langrem jako divadlo na divadle, po přenesí do filmové podoby jako "divadlo ve filmu" přestává tento princip fungovat.

Na divadle to nemusí být špatná hra ale pro film do kin to není nic světového. A kdyby ve filmu nehrála výborně D. Medřická, tak to tam mohlo ležet pořád. Nemám potuchy, že by se to opíralo o nějakou skutečnou událost. U dnešního vězně č.1, Kájínka, by taková rekonstrukce pro něj znamenala hodně, ale zase by to ukázalo, že unás v justici je všechno shnilé..

Už ten debilní začátek naznačí, o co půjde. Půl roku nevěděla o manželovi, že ho živí falešná hra karet chá chá. Tak tomuhle snad nevěřil ani autor sám. Hnus hudba a pak klavír mi lezly na nervy celý film. Herci nic nehráli, protože nebylo co. Takže za plus stojí jen celkově příběh, jako takový, ale to je samo o sobě hodně málo. Přesto tu dvacku za to dávám.

Z tohoto snímku jsem poněkud na rozpacích. Nečetla jsem ani neviděla na divadle původní Langerovu předlohu, tudíž nemohu porovnávat a soudit, kde by příběh Dvaasedmdesátky vynikl lépe - zda na divadelním jevišti (neboli tzv. divadlo na divadle) či přenesené do filmu. Nejsem tedy ovlivněna jakýmkoliv srovnáváním, ale i tak je můj pocit z filmu poněkud zmatený. Na jedné straně výborně a velmi procítěně zahraná role paní Medřickou - byla skutečně fenomenální herečka, o tom není pochyb. Vladimír Šmeral, ač jinak též výborný herec, zde však svou roli víc odříkává než prožívá, ale možná je to samotným scénářem, který z jeho postavy děla víc než zmateného "hrdinu". Samotná myšlenka zinscenování příběhu vězeňkyně na divadelním jevišti je výborná, ovšem závěr, ten to totálně zabil, bohužel. Namísto skutečného dramatu se jedná o jakýsi nepovedený pokus o rádoby happy-end s milostným klišé. Nechci se zde více rozepisovat s ohledem na skutečnost, že někdo, kdo film nezná, se na něj chce podívat, ale pro mne byla finální scéna opravdu zklamáním na celé čáře, do celkové atmosféry dramatu se vyvrcholení celého příběhu vůbec nehodilo. I přes tento negativní jev /alespoň pro mne/ dávám filmu 70 procent, jelikož herečka typu paní Medřické si to za svůj výkon zcela jistě zaslouží. Ostatní je spíše jen přihráváním, skutečná dramatická atmosféra zde chybí...a co je naprosto zoufalé, bezbarvé a nepřirozené, to je výkon paní Burešové v roli sokyně hlavní hrdinky. Typově ani hereckým projevem se na svou postavu vůbec nehodila. Nechci tím snižovat v žádném případě profesní kvality této herečky, ovšem zde do své postavy jakoby nepatřila vůbec.