Rozdvojená duše

Tohle Hitchcockovo dílo mne nijak zvlášť nenadchlo. S radostí jsem se na něj podíval, protože obdivuji staré filmy. Jde však o psychologicky laděný příběh s občasnými napínavými scénami. I když. Dnes nás už tolik nenapnou.

...jak při listování hodnoceními a komentáři druhých uživatelů nám vytane na mysli filmové dílo, které jsme viděli a vzápětí na něj zapomněli. Tím ale tentokrát nechci říct, že by to dílko bylo tak špatné, jen prostě není tak známé a tak nás jakoby míjí. Jsem ráda, že jsem narazila na Rozdvojenou duši. Tento film běžel snad v loňském roce v televizi v dopoledních hodinách. Neviděla jsem začátek a navíc jsem se do něj zaposlouchala jen jako do zvukové kulisy. Nakonec jsem se zaujetím vydržela až do konce. Chci jen zdůraznit, že jsem neviděla úvodní titulky, tudíž jsem v tu danou chvíli vůbec netušila, že jde o Hitchcockův film! Poznala jsem mladou Ingrid Bergman a byla překvapena psychologickým vývojem příběhu, na svoji dobu více než "moderním". O to více mne pak šokovalo, že jde o dílo tvůrce pozdějších Ptáků a Psycha, což jsou filmy, které mi až tak k srdci nepřirostly. Psychologično Rozdvojené duše, ono napětí vyvěrající z jednání postav, mi přijde daleko více sugestivnější nežli nálety ptactva. O to víc mne mrzí, že jsem na film pak pozapomněla a to dokonce i v anketě o nejlepší film A. Hitchcocka. Tak dodatečně uděluji alespoň čestný hlas a zasloužených 8 bodů:-)))

Ze začátku je film trochu utahaný, později se to přece jen rozjede. Herecké obsazení je na úrovni. Jen mi pak začínala vadit ta moc romantická hudba, která hrála téměř po celý film.

Tu Hitchcock ukázal svoje kvality. Aj keď nie všetky elementy sú ok, niektoré postupy sú na svoju dobu geniálne.