Zycie wewnetrzne

Ze všech filmů, které jsem zatím od Marka Koterskiego viděla, má „Zycie wewnetrzne“ nejblíže ke skvělému „ Dzien Swira“. Tady už je počátek toho ubíjejícího stereotypu, vzteku a zklamání ... „ Už od svatby přemýšlím o rozvodu“. Ta beznaděj ohavného paneláku, ta každodenní jednotvárnost. Výtahem nahoru dolu, jednou do práce, jednou k popelnici. Bezútěšnost ohavného bytu "hlavně nenašlapat". K večeři polévka, k televizi chlebíčky a ta pravidelná dávka jedu ... „ Miluješ mě? To je tvoje věc. To, ale neznamená, že i ty musíš být milována. Co děláš vůbec proto abych chtěl být s tebou?“. Koterski prostě nemůže zklamat. Tak já se asi půjdu poohlédnout po okolí jestli se náhodou někde neválí prázdná láhev od whisky, abych jí mohla zítra před svědky vyhodit do popelnice jako známku svého blahobytu. :- ).