Nic směšného

Až si zvyknete na poměrně nesympatický Adamův kukuč, uvědomíte si zásadní věc - komu věčného smolaře, šikanovaného životem, uvěřit, než právě Cesarymu Pazurovi?... a tak se společně s oním nešťastníkem brodíte protiproudem, který se sice nevyhne jistým provařenostem, postihujícím podobně nastavené komedie, což však hravě dorovná rázovitý zůstatek, provázený kousavým Adamovým sebehodnocením, takže hodně fajnových šest hvězd s možným příhozem pro příště.

Po otevření boxu v márnici se objeví pytel s tělem a s visačkou č.2. ...„ Znovu druhý, celý život pořád druhý i tady jsem byl dneska první a cítil jsem se zase jako druhý. Kurva. I na věčnosti budu druhý? “ A potom se Adam Miauczynski probudí ve své posteli aby bilancoval... „Nepotkalo mě v životě nic směšného“ (přesný výklad je asi spíš radostného, protože směšného toho zažil víc než dost). Skvělé monology a osobitý humor Koterskieho jsem si oblíbila už v Dzien Swira (a velmi jsem ho postrádala ve "Wszyscy jestesmy Chrystusami”) . Navíc toho smolaře Adama musí snad většina z nás milovat, teda pokud se mu zrovna škodolibě nesmějeme, vždyť konečně je za blbce, v tom podivném světě, i někdo jiný než my :-)).