Ajlawju

Za módy žlutých pláštěnek byl svět ještě v pořádku... aneb slovanská romantika plná scén a výstupů, milostného poblouznění a celkem i srandy, zejména, není-li Adaś právě pozitivně nastavený na slabůstky své milé... Láska na ostří nože - pro nadávku se nechodí daleko a jedna facka nepadne vedle...

Adaš Miauczynski (to je ten beznadějný zoufalec z Dzien Swira, volného pokračování Ajlawju), tentokrát ještě toužící po velké lásce. Adam už toho zažil v životě hodně (oženil se, rozvedl se, pil, nepil, psal, nepsal), ale ta pravá láska, ta se mu zatím vyhýbá. Na jakési svatbě potká atraktivní blondýnku, v které rozpozná Gosiu, na studiích s ní strávil jednu noc ( ve vší počestnosti), ale čas je rozdělil. Tentokrát se i milují ( poprvé) a vyznají si lásku .Od této noci, tráví Adam většinu času telefonováním a taky ve vlaku na trati Lodž – Wroclaw a zpět, na cestě za láskou ženy svých snů, kterou miluje i nenávidí. Miluje ji, když o ní sní a nenávidí, když je s ní. Nesnáší její nedochvilnost ( to plně chápu, je to i moje nejlepší a zároveň nejhorší vlastnost), vytáčí ho, když se mu nevěnuje ( i tentokrát jsem na straně Adama), on musí abstinovat a ona pije a žije, k tomu se přidávají konflikty při sexu, kdo co chce a komu se co líbí či nelíbí (tentokrát jsem jednoznačně na straně Gosi :-))) ). Nedokážou být spolu ani bez sebe a život chystá další zkoušky. „Ajlawju“ je vtipná komedie ze života, pokračování „ Dzien Swira“ je cynická rekapitulace a „Wszyscy jestesmy Chrystusami“ ..., ale to už bych prozrazovala moc. V každém případě všechny tři filmy mohu jen doporučit