Film
Důvod žít a důvod zemřít
Další název: Una ragione per vivere e una per morire
Žánr: drama, western, evropská tvorba
Země/rok: Francie, Itálie, Španělsko, NSR/1973
Délka: 113 minut
Hodnocení
Pozor, některá hodnocení mohou obsahovat spoilery a dle pravidel komunity jsou označena "!!".
curil
(284866 )uživatel hodnotil: 8/10
Spaghetti western jak má být. Americké filmové hvězdy James Coburn a Telly Savalas, nechybí Bud Spencer nebo Francouz George Geret a Reinhold Kolldehoff. Prostě koprodukce, jak má být. Děj filmu mi připomíná "Tucet špinavců", který je vlastně námětem stejný film: odsouzení na smrt se vydají na misi, vějička zlatého pokladu.
argenson
(222071 )uživatel hodnotil: 7/10
Telly Savalas v jedné z "hlavních" rolí se objeví až 70 (!) minut po začátku filmu. James Coburn ve své znuděnosti horko těžko sbírá body. Ty naopak sbírá Bud Spencer v poměrně nezvyklé poloze, kromě toho je tu pár chytře vymyšlených momentů a naopak celkem předvídatelný konec. Za mě sympatická jednohubka, kterou není nutné vidět víckrát.
Pitryx
(151616 )uživatel hodnotil: 4/10
Ono to je zdánlivě děsně pomalé, než se dostanou k pevnosti, ale zase to není nějak moc hluché. Mně se film líbil, ačkoli Bud Spencer tu nehraje, co obvykle. Ale to jsem čekal, takže jsem nebyl zklamán. Zato závěrem ano. Ten pohnojili dokonale. Za to musím dvacítku ze šedesáti sundat.
martin.stusak.9
(30529 )uživatel hodnotil: 8/10
Známý námět tentokrát ve spaghetti westernovém provedení a vůbec ne špatném. Ano, opět se jedná o skupinku odsouzenců k trestu smrti, kteří dostanou poslední životní šanci. Za cenu prominutí trestu půjdou na sebevražednou misi. Poprvé zpracováno asi v roce 1964 ve snímku ´Tajná invaze´, ale nejznámější je samozřejmě pozdější z roku 1967 ´Tucet špinavců´. James Coburn vs. Telly Savalas. Chamtivost, smrt a pomsta. Přímočarý příběh odehrávající se v době občanské války, kdy prach skřípe mezi zuby, nepřetržitě hučí vítr a nikdo nikým a ničím si není jist, vypráví systematický děj na téma pomsty a vykoupení. “Poprvé jsem zabil člověka.” “ Já naposled.” Poslední věty posledního dialogu hodné k zamyšlení. Dějová linka si všímá svého a jedinkrát nevybočuje jinam. Všemu se dává patřičný čas a důraz, takže po scenáristické stránce se tu klasicky vypráví i obrazem. Chybí tomu však jediné a to výrazná až chytlavá melodie, která by snímek vždy připomněla. Mezi výraznými spaghetti westerny se však i přesto v žádném případě neztrácí. A ještě jedna věc. Bud Spencer tu opět dokazuje, že na dramatické role ještě stále nezanevřel.