Dům ztracených duší

Spíš než jako filmová detektivka, to na mě dělalo dojem psychologického dramatu, jehož součástí byla i krimi zápletka. Komorní příběh odehrávající se v hodně ponuré a depresivní atmosféře ve svém obsazení vhodně kombinuje špičkové herce jako je Jiří Adamíra, Jana Štěpánková či Josef Bláha s málo známými hereckými tvářemi a také několika neherci a do všeho správně zapadá také poněkud dráždivý hudební doprovod Evžena Illína. Z mého pohledu solidní film, který však určitě neoslovil zdaleka každého diváka.

Jako v mnoha jiných českých kriminálkách 60. a 70. let je tu málo akce, spíše se hodně mluví. Ale atmosféra psychiatrické léčebny za pomoci působivé hudby je vykreslena brilantně. Dialogy nejsou sice nijak valné, ale herci - protože jsou dobří - dokázali z toho vytřískat celkem solidní standard. A jako vždy a všude mě bavila Jana Štěpánková a Jiřina Jirásková. Ze srovnání s ostatními 31 filmy z roku 1967 to nakonec nevychází tak špatně a navíc v tom roce to byla jediná detektivka, takže z tohoto úhlu pohledu musím dát lehký nadprůměr.

Nuda, nuda, nuda, ani herci to nijak nepovýšili. Ani jsem nebyl zvědavý kdo a co, protože to bylo tak zamotané, že mi to bylo jedno. Sice jsem to pochopil, ale nevnímal.

Nezáživná a ve všechno ohledech naprosto unyle působící detektivka, resp. pokus o detektivku. Vyjma spojovacího článku v podobě herectví Jiřího Adamíry není nic, co by stálo za to vyzdvihnout. Bohužel, na tomto filmu se podepsala hodně doba 60. let, kdy nevznikaly převratné kinematografické záležitosti.