Dům pro dva

Herecký koncert dvou herců Vetchého a Schmitzera, kteří hrají bratry, kteří se nemusí, ale když Dan zaviní smrt svého snad bratra Bóži, pak Dan, ten holomek, přichází k rozumu a ten bratr mu začne chybět...

Já moc tahleta psychologická dramata nemusím, ale tohle bylo něco výjimečného. Velmi dobří herci, atmosféra podložená dobrou hudbou, to udělalo velmi dobrý celek. Tedy, ne že bych to musel vidět podruhé, ale prostě to byl film na velmi dobré úrovni. Magdu mohl, pravda, hrát někdo atraktivnější, ale to jen tak na okraj. Každý máme jiný vkus. K hodnocení připočítávám pár odvážných scén. Scény s vidinami mi přišly zbytečné a hloupé.

Dva bratři. Nevlastní, ale to o sobě nevěděli. Jeden se smyslem pro zodpovědnost, druhý floutek. Jaký asi tak může být mezi nimi vztah. Psychologická sonda do života dvou rozdílných bratrských povah, do kterého vstoupí žena, je realizována bravurně. Depresivní dramatická atmosféra a vůbec celkové artové vyznění přidává snímku na kvalitě, čemuž dopomáhají i výborné herecké výkony. Šeď socialismu je hodně znát, ale spíše je to vedlejší efekt. Příběh je především o zodpovědnosti a postavení se čelem k problémům jak ve svém životě, tak ve svém okolí. Vcelku opomíjený snímek, což je na škodu. Má hodně co říct i dnes.

Tak podle mého názoru výborný film, výborný Jiří Schmitzer, výborný Ondřej Vetchý a vůbec celý ten příběh měl nádech tajemna. Vím šlo o obyčejné životní situace, ale nějak se mi jejich ztvárnění dostalo pod kůži, prostě já u toho filmu seděl a ani nedutal, aby mi něco neuniklo. Určitě ve své době to bylo filmové zjevení.