Drsný chlapík

Baronka Cardinále sponzoruje svého dávného přítele Alda v hledání velkého pokladu, po kterém pase i skupina zločinců. Poklad se nalézá v těžko přístupné čeřeji vodopádu. Doprovod Aldovi dělá dávný přítel, který pro ochrnutí se nemůže postavit na nohy a pomoci mu má i jeho manželka...

Nesdílím zde většinové nadšení z filmu. Začátek byl dobrý, pak tempo ustalo a film se stal nudným a méně zajímavým. To vytahování zlata, no nevím zda zrovna takto by to šlo, ale budiž. Hudba pana Morriconeho tentokráte spíše otravná, ale do potřeb snímku asi pasuje dobře. Zamrzí, že film se nevydal napínavějším a drsnějším směrem tak jako v prvních momentech.

Osmdesátá léta a další dobrodružný snímek o honbě za pokladem, který se zabývá také zásadní hodnotou života, jako je přátelství. Morriconeho hudba si výborně podmaňuje ducha filmu v souladu se scenériemi skalnatých hor, peřejemi, vodopády, jezery a vůbec krásnou kanadskou přírodou. To je ale asi tak všechno. Ani trojice předních francouzských hereckých es, jakými jsou Lino Ventura, Bernard Giraudeau a Claudia Cardinale nezachraňuje podivnou zmatečnost děje. A to je v příběhu takřka absence dějových zvratů. Ventura a Giraudeau svým způsobem tvoří neochvějný duet, ale slabý scénář jim moc šancí zrovna nedává. A Cardinale je vedena spíše v pozadí, což je vůbec na takový film škoda. V jednoduchosti sice krása je, ale tady se to nějak podivně minulo účinkem. Samotný začátek sice napětí vyvolává, ale každou další minutou stopáže se vše vytrácí do obyčejného oddechu, takřka televizního konceptu. Ve své době snímek žánrově fungovat mohl, ale dnes je už poněkud ohlodán zubem času. Ve spleti námětově podobných snímků však není jediný.

Znovu do stejné řeky nevstoupíš. Scénárista José Giovanni zavzpomínal na rok 1967, kdy se podílel na scénáři Dobrodruhů. Zde se ujal i režie a do hlavní role obsadil Lina Venturu, který si jednu z postav zahrál již ve zmíněných Dobrodruzích. I tady se jedná o přátelství na život a na smrt, i zde se bojuje o zlato. Jenže to nefunguje tak, jak by mělo. Nemá to vůbec gradaci, nedrží to pořádně pohromadě, chvíli se film tváří jako tvrdej western, chvíli jako komedie, chvíli jako drama a celé je to zabalené do jakéhosi pseudodobrodružného hávu. Je to natahované až hrůza a těch nesmyslných a hloupých scén včetně flashbacků se tady najde habaděj. Moje milovaná Claudia Cardinale je tady odpudivá až "oči přechází" a připomíná spíš nějakou vyžilou barovou šlapku. Morriconeho hudba je občas dobrá, jindy zase příšerná. Nejlepší byla úvodní střílečka, která dávala tušit, že by mohla nastat solidní odplata. Bohužel vše sklouzlo někam, kde se kvalitní zpracování minulo s účinkem.