Smrt Jacka Doddse

Táhli to spolu skoro půl století: pojišťovák Ray, zelinář Lenny, řezník Jack, funebrák Vic. Snad až na toho Vica, který spokojeně převzal zavedenou rodinnou firmu, měl každý z nich kdysi o svém životě trochu jiné představy. Jack chtěl být doktorem, Ray, přezdívaný Klikař, žokejem, Lenny toužil po slávě a kariéře boxera. Nevyšlo jim to a osud s nimi zametl ještě víckrát. Jedno jim ale vzít nemohl: kamarádství, zrozené ve válečné vřavě i na ulicích jižního Londýna, a stvrzované celé to půlstoletí v hospodě U dostavníku, která sloužila jim i jejich rodinám jako útulný, pohostinný společenský stánek. Teď se sice jeden z nich odebral do míst, odkud není návratu. Jenže když spolu někdo – tak jako tihle čtyři chlapi – léta prožívá dobré i zlé, smutné i veselé, tak ani odchodem některého z nich to přátelství nekončí. Jack a všechno to, co s ním zažili, prostě zůstane v srdcích a myslích těch tří zbývajících navždy. I proto není cesta do Margate, kde mají splnit Jackovo poslední přání, truchlivou záležitostí. Naopak. Je to příležitost zavzpomínat si, připomenout si všechny ty hezké a veselé společně prožité chvíle. A Ray, Lenny a Vic tuhle příležitost rozhodně nehodlají promarnit. Román Grahama Swifta, oceněný Bookerovou cenou, převedl na filmové plátno původem australský režisér Fred Schepisi, z jehož dílny jsme na obrazovce ČT nedávno viděli např. komedii IQ. K práci na jeho filmu se sešel doslova výkvět současného britského herectva: Michael Caine, Bob Hoskins, Tom Courtenay, David Hemmings, Helen Mirrenová, Ray Winstone. I díky jejich účasti vznikl hluboce lidský portrét „válečné generace“, snímek, v němž se laskavý humor mísí se smutkem a nostalgií po zašlých časech, aniž by kdekoli zabředl do zbytečného či neúnosného sentimentu. Zdroj: ČT