Ať přiletí čáp, královno!

Nebýt příjemných písniček, bylo by to takřka o ničem. Písně příběh oživují a dodávají mu aspoň trochu šťávy. Přesto se ale raději podívám na kdeco jiného.

Tak já se přiznám, že jsem nesledoval moc pozorně, ale ty divné zvraty v pohádce pro děti mi přišly moooooc podivné. Jinak je to stejné jako první film „Co takhle svatba, princi?“.

Půvabná veselá pohádka s poslouchatelnými písničkami, která co do vtipu a šarmu překonává I. díl Co takhle svatba, princi?...Zatímco první pohádka je čistě a jen "studiovka", zde už se v mnohých scénách přenášíme do reálií nádherného Průhonického parku, kostýmy jsou bohatší, pan král je ještě více "praštěnější" a narozdíl od první pohádky, kdy pěvecky nadanou Ivanku Andrlovou přezpívala I. Bartošová, zde už můžeme poslouchat její vlastní hlas. Malým zklamáním je fakt, že Světlaně Nálepkové v roli komtesy Veroniky tato výsada dopřána nebyla a je přezpívána Heidi Janků. Karel Černoch v obou pohádkách dokázal, že nebyl jen dobrým zpěvákem, ale i hercem a díky bohu jeho charismatický hlas nebyl předabován jako kdysi dávno v Petrolejových lampách. Mé sympatie si již před léty získala maličká Kačenka Hajdušková, tehdy pětiletá, pro níž byl skutečně výkon naučit se nejen mluvený scénář, ale i dlouhé texty náročných písniček. Bezkonkurenční výkon ovšem předvedl můj oblíbený Petr Nárožný v roli trošku natvrdlého pana krále (nemyšleno špatně), na něm je stavěn celkový humor celé pohádky. Nemám výtek - pohádka předběhla čas, není okoukatelná, působí stále svěže, bez zbytečné ukničenosti a naivity, jak se to někdy u televizních pohádek stává. Dokonce si troufám tvrdit, že spolu s černobílou Popelkou z konce 60. let jsou toto nejlepší televizní pohádky, jaké jsem kdy viděla.

Úsměvná pohádka z královského "rodinného života". Snad by se o ní dalo i říci, že je o generačních konfliktech. Je plná pěkných písniček a zajisté patří k tomu lepšímu, co v naší ČST vzniklo. Ve své době byla tato pohádka doopravdy hitem.