Dva t. č. v zel. hl. dvě veselé nekuř.

Tak ta hudba u toho vlaku nemá chybu, pobavilo. Ale pobavil celý snímeček. Připomněl krásné mládí, a něco méně krásnou vojnu, a vůbec svým pojetím přispěl k podvečerní pohodě.

Taková mini televizní komediální povídka. Režisér Karel Smyczek toto dílo natočil ve stejně době, jako seriál Třetí patro a prakticky se stejným týmem. Měl jsem z tohoto dílka pocit, že vzniklo z důvodu, že mu (Smyczkovi) zbyl nějaký filmový materiál a byla by škoda jej nevyužít.

Obyčejný dívčí příběh dvou kamarádek toho času coby učnice na internátě o tom, jak si přes inzerát našli chlapce a šli na první schůzku. Nic víc, nic míň. Charaktery jak dívek, tak i chlapců, kteří jsou zrovna na vojenské základní službě, jsou podchyceny zcela reálně. Nejdříve srandičky, pak nesmělost, ostych a vzájemná trapnost. I to téma rozhovorů, které chlapci vedli, odpovídají realitě v rámci jejich věku. Nakonec, každý z nás ví z tohoto věkového období své, i když si to mnohý neumí přiznat. Co se týče fantazie dívek, to vědí nejlépe divačky, které byly na internátě také. Krátká naprosto civilní televizní povídka mající ve svém zárodku určité kouzlo i dnes. Jen tak pro zajímavost, říká se, že vznikla během natáčení seriálu ´Třetí patro´ (1985). Pokud tomu tak bylo, jako takový malý vedlejšák, proč ne.