Kniha rekordů Šutky

rozhodně zajímavý je dokumentární snímek kniha rekordů šutky vyvolávající v divákovi hned několik otázek. k zamyšlení v tomto případě stojí nakolik jde o seriozní dokument a nakolik jde o pouhou filmovou fikci či uměle vystavěné dílko, které se jako dokument jenom tváří. odpovědi na výše uvedené otázky, ale raději ponechejme odborníkům či romistům a v hodnocení nad filmem kniha rekordů šutky vyzdvihněme místy vtipně vystavěné scény. jako celek je film kniha rekordů šutky ale jen nemastnou, neslanou snůškou obrazů i scén bez rytmu a přesahu,takže jej lze zařadit jen jako slabě nadprůměrné počiny v dějinách světové kinematografie.

Šutka – to je místo s absolutně největší koncentrací šampiónů na světě. Je jedno na co jste šampión, hlavně jím jenom buďte! Sběr turecké hudby, houseří zápasy, "nejlepší" hudební videoklip, nejlepší vymítač zlých duchů, expert na upíry, šampión v oblékání... Ale pozor! Vždy je velká konkurence, a být druhý se prostě nepočítá :-). Naprosto unikátní dokument, hýřící neskutečnou energií a pestrostí svérázného života, hudbou a veselím. Dokument s obrovským charismatem, lidé s velkým srdcem (nelze se do nich nezamilovat). Tady to prostě žije jinak, protože tady to prostě žije. Jenom pozor na smetiště – z nich vás můžou napadnout zlí duchové. Šutka – to je něco, nad čím se nemůže přemýšlet. To se musí cítit duší a ne chápat rozumem. Dokumentu bych jedině přiřkla větší stopáž. Jednotlivé epizody jsou až příliš stísněné a možná by si zasloužily větší prostor a lehčí plynulost.

Úžasné panoptikum kousek od Skopje, to je Šutka. Člověk by očekával nějakou úděsnou sociální kritiku o neutěšených podmínkách života v největší romské vesnici na světě a místo toho se budete skvěle bavit. Soutěž ve sbírání tureckého popu je něco, co prostě nevymyslíte a duchové vážně existují, to ví Šutce každý čičko.