Toulavý pes

Klasický Kurosawa, v začátcích své filmové tvorby a už tehdy nejlepší. Na námět jeho filmu natočili další produkce desítky filmů podstatně horší kvality. Jako vždy nejde u Kurosawy o prostý příběh jako takový, ale o psychologii postav v určité konkrétní situaci a sociální souvislosti jejích činů.

Kriminálka v japonském duchu. Z filmu jsem měl pocit, že byl tentokrát Kurosawa inspirován americkými detektivkami ve stylu "americké drsné školy". Všudypřítomné vedro, upocené tváře. Film má poměrně jednoduchou zápletku. Hlavnímu hrdinovi, začínajícímu detektivovi, je na počátku příběhu ukradena zbraň a pomocí této zbrani je následně pácháná trestná činnost. Mladý detektiv musí napravit svoji pošlapanou čest. Jsme v Japonsku, pár let po válce. Ve filmu zazní několik známých melodií připomínající Ameriku, Itálii a Španělsko.

Detektivka z poválečného Japonska se silným sociálním podtextem, kvůli kterému se ale nezapomíná ani na napětí a propracované dějové zvraty. Kurosawovi oblíbenci Mifune a Shimura tu vytváří známý model dvou policistů: jeden je nezkušený, zbrklý a zápasící se střetem ideálů a reality, druhý lehce okoralý, flegmatický a iluzí dávno zbavený. Společnost jim dělá nesnesitelné vedro a bída v ulicích, k níž se každý z nich staví úměrně ke svým zkušenostem.

Kurosawa jak jej nezname. Napinavy film, noirova kamera, jen ten vychodni nahled na vec mi tam trochu nesedel.