Muž z Manassasu

O dobré úrovni dramaturgie dramatického vysílání bratislavského studia, o její vyhraněnosti projevující se především tvůrčím a socialisticky angažovaným přístupem k uvádění děl naší i světové pokrokové literatury na televizní obrazovku jsme již nejednou psali. Tím víc mrzí pokles, třeba i nárazový pokles její úrovně. Ucítili jsme ho například v pondělí [25. září] při sledování inscenace hry levicově orientovaného západoněmeckého autora Wernera Kliesse MUŽ Z MANASSASU. Naše televizní programové časopisy i hlasatelka ohlašující inscenaci nás ujišťovaly, že uvidíme hru sociálně a společenskokriticky zabarvenou, významnou, ukazující jinou tvář Divokého západu. Snad jsme to všechno opravdu viděli, ale o událost rozhodně nešlo. Sledovali jsme příběh žánrově rozkolísaný, pohybující se na rozhraní seriózního dramatu a komedie – tak alespoň působila jeho inscenace. Nic proti tomu, nakonec to bylo i příjemné podívání. Ale proč sahat pro takto nevýraznou látku do zahraničí. Snad by se víc vyplatilo zkusit si naši tematiku, provokovat naše autory na tomto poli, hledat zkušenosti, než překládat a inscenovat zahraniční drama, které zřetelně nepřináší žádné hodnoty obsahové ani formální. Nicméně jsme viděli slušnou inscenaci. Herci si v ní s chutí zahráli, režisér Miloš Pietor se snažil upoutat pozornost. Avšak přínos to nebyl. A nic kladného, inspirujícího jsme na obrazovce také neviděli. Prostě jenom jednu z mnoha set inscenací, na které rychle zapomínáme. HOLÝ, Josef. [i]Inscenace k zapomenutí[/i]. Rudé právo. 1978, roč. 59, č. 229 [28. září], s. 5. [upraveno]