Dvoudílná televizní inscenace s názvem V BAKERSVILLU NENÍ HRDINA (vysílaná ve čtvrtek a v neděli večer na prvním programu) přinesla na obrazovky nesporně kvalitní televizní dílo, přitažlivé jak obsahem, tak formou zpracování. Autor scénáře
Jaroslav Klíma použil jen některých motivů ze stejnojmenného románu Pierra Nemourse a ve dvou dílech vystavěl dramatický příběh, který dobře přizpůsobil potřebám televizní obrazovky. Ve dvou hodinách vymezených celku inscenace obrazovka žila doslova nabitým dějem. Jeho jednotlivé složky se v pestré mozaice slévaly v obraz dramatu, na jehož pozadí si divák mohl utvořit soud o době, v níž se příběh odehrává, a o společnosti, kde je možné, aby se odehrál. Hrdinové díla díky umně napsanému scénáři skutečně prožívali své osudy a stali se tak věrným obrazem Ameriky dnešních dnů – neboť právě tam a do současnosti situoval spisovatel Nemourse děj svého románu.
Spolu s ústřední postavou díla, novinářem Jackem Brownem, jsme měli možnost pochopit řadu souvislostí, které zasahují do života jednotlivců v zemi, kde se kupní smlouvou dá získat takřka vše. Kde lze život koupit i prodat, kde je ale zároveň velmi riskantní hledat a objevovat pravdu. Novinář Brown vyšel z pera dramatika jako typ člověka, který vidí nejen svůj osobní problém, ale i řetěz ostatních věcí, ve světle obecných souvislostí. Který neumí a nechce ustupovat, pouští se odvážně do nebezpečné hry a přes neúspěch ve své snaze pokračuje dál. Právě této postavě dal autor, ale i dramatik, žít ústřední myšlenku díla: myšlenku o neumlčitelnosti pravdy. Oba díly inscenace měly dobře scenáristicky gradované, téměř detektivní napětí vyvážené i stavbou dvou dílů celku. Jednotlivé scény se odvíjely v přirozených souvislostech a končily v logickém rozuzlení děje. Výsledný obraz uzavřel příběh sympatického novináře, ale před diváky zároveň s plnou silou a naléhavostí postavil řadu otázek překračujících rámec vyprávěného děje. Scénář byl psán svěžím jazykem, dialogy byly nenásilné a bez křečovitostí lehce plynuly z děje. Kolektiv tvůrců v čele s režisérem
Pavel Háša se snažil o věrné prokreslení prostředí, což se dařilo především v dobře zvolených exteriérech.
Herecké výkony byly vyvážené a celé dílo bylo odvedeno s profesionální zdatností početného štábu herců v čele s výborným
Eduard Cupák v hlavní roli. Jeho výkon byl neokázalý, zasahoval především vnitřní svět postavy a přirozeně, bez velkých gest, nesl tíhu velkého dramatu. Výkon
Eduard Cupák umocňovaly všechny další postavy inscenace v podání známých umělců. Režisér
Pavel Háša opět prokázal svůj vytříbený smysl pro stavbu dramatu, pro udržení napětí a režii vedenou jasnou linií k jednoznačnému vyznění celku. Dokázal udržet velmi bohatý děj bez tříštění epizod a dovedl ho k závěru bez prostojů a zdržování. Vše mělo v celku své místo, nic nebylo nahodilé, nic tu nebylo navíc a nic také nechybělo. Záměrům režisérovým věrně sloužila práce kamer (hlavní kameru vedl
Alois Nožička) a kolektivní práce ostatních na inscenaci zúčastněných tvůrců. Příběh Jacka Browna a řady postav a postaviček žijících v téměř maloměstských poměrech kdesi v Kalifornii, nezůstane ve vědomí diváků pouze jako poutavý děj s detektivním napětím, ale především jako sdělná výpověď o životě současné Ameriky. O praktikách této společnosti hovořila inscenace V Bakersvillu není hrdina výmluvně. A i když v závěru nechala osud novináře Browna otevřený, ve smyslu celku naznačila, že budou-li lidé typu Jacka Browna stále odvážní, jejich naděje není beznadějná.
FRAJTOVÁ, Jaroslava. [i]Čekání na naději.[/i] Rudé právo. 1977, roč. 58, č. 242 [13. října], s. 5. [upraveno]
