Preclíky, docela obyčejné preclíky! A přece se mohou stát jablkem sváru takřka na život a na smrt. Dandovy preclíky totiž kdysi ve Vídni ochutnal sám císař pán a složil jim uctivou poklonu. Firma Danda zaznamenala obrovský rozmach, ale od té doby také uplynulo hodně vody a máme místo monarchie republiku. Místo Emanuela Dandy firmu jeho vnuků, která se jaksi – rozdvojila. Vnuci Dandové, Bedřich a Jindřich, jsou totiž dvojčata. Právo staršího neexistuje. I když jsou oba již ve věku úctyhodném a usedlém, tajemství jejich narození jim stále leží v hlavě. Stejně jako tajemství zázračných dědečkových preclíků, jimiž okouzlil císaře. Dědeček tajemství odmítá vydat a stará Máry si odmítá vzpomenout, které z dvojčat se narodilo první. To stačí, aby došlo k válečnému konfliktu – samozřejmě preclíkovému…
Týden co týden dědeček putuje z jedné půlky domu do druhé. Bedřich a Jindřich ho obletují s neobyčejnou péčí. Jen dědeček a jeho preclíky je mohou spasit. S dědečkovými preclíky odolávají konkurenci, zvítězí v připravovaných volbách, ovládnou svět. Ale kámen úrazu – zdá se – je docela jinde. Vzmáhající se konkurence, reklama a ruku v ruce s tím i řada podvodníčků a podvodníků stojí tiše v pozadí preclíkové války a čeká, až se kořist chytne do vlastních osidel. Píše se rok 1935 a ve hře jsou důležitější věci než preclíky. Připravují se volby, v nichž se o nejvyšší místo uchází šestadvacet stran. Být starostou znamená získat i další vlivy, mít dostatek kapitálu, mít co slíbit. Jít s duchem doby, s jejími papírovými hesly svobody a demokracie – se svým velkým vzorem: Amerikou. A tak je to i s našimi preclíkáři. Ať už patří k jakékoli straně, je třeba podpořit jejich prestiž, povznést je nad malý český svět… Preclíky Danda ovládnou svět! Úspěch ve volbách je zajištěn, jen člověk musí vědět, kterým směrem vést svou ctižádost. Jindřich i Bedřich se svěří do rukou „moudřejších“ – pánů agentů, kteří vědí, „jak na to“. Vidina úspěchu je veliká, ale přece jen by byla větší, kdyby… Jako někteří věří v pomoc boží ve věcech pozemských, bratři Dandové věří v zázračné preclíky dědečka Emanuela. A proč ne, vždyť válka není ještě skončena…
Původní veselohru autora
Pavel Hanuš PRECLÍKOVÁ VÁLKA připravila hlavní redakce zábavných pořadů jako svůj příspěvek k letošním volbám. Inscenace se natáčela ve studiu na Kavčích horách a v exteriérech na Kampě. Její příběh se odehrává na malém městě za první republiky. Kromě bratrů Dandů a jejich dědečka Emanuela se tu setkáme s celou řadou zdařilých žánrových figurek maloměstských obyvatel. Od malých živnostníčků – lahůdkáře, hoteliéra, preclíkářů, až po předměstskou lůzu. Jsou tu zastoupeni všichni ti, kteří k obrazu tehdejšího maloměsta patřili: nadaný JUDr. Peřina, díky svým prapodivným vyšetřovacím metodám nejúspěšnější policajt široko daleko, slečinky – Lu a Kája, které mají vdavekchtivé požadavky, je tu jeden latentní fašista atd. Protože jde o komediální žánr, všechno se odehrává v určité nadsázce. Režisér
Karel Pokorný však nezamýšlel vytvořit grotesku. Šlo mu o úsměvnou rovinu příběhu a odtud také vyšel způsob jeho práce. Pokoušel se zachytit jednotlivé scény v co nejspontánnější atmosféře a v rychlém rytmickém tempu. Proto také volil do hlavních rolí osvědčené komediální herce. Titulní postavy bratrů Dandů vytvořili
Ilja Prachař a
Josef Bláha, jejich dědečka Emanuela si zahrál
František Filipovský. Dvě Marie, manželky bratrů, režisér svěřil
Míla Myslíková a
Luba Skořepová, dcerušky Lu a Káju
Kateřina Burianová a
Jaroslava Pokorná, jejich milostný objekt, strážník Peřina, je ztělesněn
Jiří Hrzán. Dále se představí
Milan Neděla,
Ladislav Mrkvička,
Lubomír Lipský a další známí herci. Kameramanem je
Jiří Lebeda.
WAGNEROVA, Eva. [i]Preclíková válka[/i]. Květy. 1976, č. 44, roč. 26, s. 46 – 47. [upraveno]
