Zlý chlap spí dobře

Černobílý film Akira Kurosawy Zlý chlap spí dobře patří mezi snímky přinášející kombinaci napětí a sociální kritiky. Snímek je považován za nadčasový, kdy místy až téměř dokumentární formou pranýřuje nešvar úplatků, podvodů, vydírání v japonské poválečné společnosti. Když si odmyslíme tu bezmeznou loajalitu podřízeného vůči nadřízenému, tak děj filmu je více než aktuální.

Už delší dobu se snažím pochopit japonské filmy, respektive mentalitu obyvatel této země, a musím říct, že se mi to daří jen velmi velmi pozvolna.S tímto snímkem jsem bohatší o další japonský folklór, a tím je slepá poslušnost i slepá nenávist, a zdá se, že jsou na tyto, po staletí budované hodnoty, pyšní. Celkově na mě z japonské kinematografie čiší chlad a odcizení, nicméně tomuto snímku musím příčíst k dobru schopnost udržet diváka po celou dobu v napětí, které nekolísá, ale graduje, a rovněž výborný výkon T. Mifuneho i ostatních herců, groteskní výrazy asistenta pana Wady jsem ochotná velkoryse přehlídnout :-)

Nemůžu si pomoct, ten svatební prolog mi připomněl expozici Kmotra. I tady jde vlastně o mafiány či spíš o zkorumpované úřednictvo poválečného Japonska. Proti němu stojí odhodlaný mstitel, v němž ale narůstají pochybnosti ohledně prostředků, kterých ke své odplatě využívá. I v téhle hamletovské roli je Mifune stejně impozantní jako při svých samurajských kreacích. Vedle jeho výkonu oceňuju hlavně propracovaný styl vyprávění, ten má takřka klasické proporce. Prakticky nemám co vytknout, ale k vyššímu bodování potřebuju, aby ve mně film "něco" rozezněl.