11. září 2001: Čas krize

Nechápu, proč filmaři dělají z 11. září takový poprask. Zasáhlo to celou zem, když Newyorkská dvojčata spadla k zemi, ale film a ještě tam tolik propagovat terorismus? Místo, aby se s tím něco začalo dělat, aby nějaká Al-kajda či jak se ta teroristická organizace jmenuje, nemohla znovu zaútočit. Ale to je jen volné tlachání do větru. Místo toho radši udělají film, aby světu poukázali, jak Newyork trpí.

Uznávám, že ve stínu United 93 a World Trade Center tento snímek rozhodně nemá šanci obstát jako skutečná výpověď o událostech z 11. září 2001. Má hodně nedostatků, chybí mu přirozená autentičnost, kterou oba jmenované filmy mají. Ale neztotožňuji se s tím, že by to měl být vyloženě odpad. Nedávno jsme se s mým přítelem bavili o tom, jak nás mnohdy udivují postoje lidí k Americe. Názory bychom rozdělili na černé a bílé. Jsou tací, kteří cokoliv, co je americké, okamžitě zavrhují a opovrhují tím, o USA neřeknou dobrého slova a i významné americké osobnosti (nemyslím jen politické!, ani já nejsem příznivec Bushe), které se nějak zapsaly do dějin, jsou považovány za zrůdy jen proto, že si dovolili se narodit jako Američané. A druhá skupina zase naopak fanaticky obdivuje cokoliv amerického, znám osobně i pána, který jakékoliv téma (byť by se jednalo o shnilé listí na kompostu) převede na Ameriku a tluče každému do hlavy, kterak je tam úžasný život. Ani tato zfanatizovanost není podle mne dobrá. Na Spojené státy pohlížím spíše z neutrálního hlediska. Udělaly ve světové politice hodně negativního, ale příčí se mi na druhé straně říkat, že cokoliv, co je americké, je špatné. I přes veškeré nesympatie k prezidentu Bushovi jsem mu rozhodně nezáviděla jeho pozici, jakou musel zaujmout těsně po teroristických útocích. Nemyslím si, že se v tu chvíli považoval za spasitele svého národa, spíše to bylo opačně - národ se obracel ke svému prezidentovi a hledal pomoc a pomstu za své mrtvé...nevím, nechci soudit, ono se dobře soudí z klidu domova, když se nás tragické události bezprostředně netýkají, než kdybychom se sami stali jejich součástí. Pokud jde o snímek samotný, já jsem z něj měla dojem spíše opačný, Bush se mi zde nejevil být vylíčený jako zachránce a hrdina, spíše na mě působil rozpačitě, jakoby sám nevěděl, jak se správně rozhodnout. Nezískal tím ale ani mé sympatie, ani nesympatie, ani filmaři nemohli stoprocentně v tomto hraném dokumentu vylíčit minutu po minutě a myšlenky prezidenta, jak se vše opravdu odehrálo. Film sám o sobě má v mnoha ohledech nedostatky, působí místy chaoticky, přesto jej hodnotím jako lehký nadprůměr i ve snaze o neutralitu a objektivitu k citlivým událostem, o nichž hovoří.

takového lidského hnusu a hajzlovství, jakým byly události toho dne? Ani náhodou, těm bastardům bych nevěnoval ani minutu na to, abych se obtěžoval zpracováním jejich příběhu. Jsou pro mě odpad. Ale jinak ten film působí jak má, otevírá staré rány a vyvolává v lidech stejnou nenávist, o níž jsem se právě zmínil ve svém přípdě.

Je velká škoda že Amerika tak brzo zapomněla na svou tragediji a natočila tak slabej dokument o tragické události