Nezralé maliny

Nic víc není potřeba k tomu dodávat. Od pana Hubače bylo skvěle napsáno, od pana Filipa stejně skvěle zrežírováno a od herců skvěle zahráno. Je to jeden z největších klenotů naší televizní tvorby, který nemá žádnou slabinu. Nic zde nechybí a nic není nadbytečné.

Zde je vidět, když se sejde dobrý režisér, vezme do ruky velice dobrý scénář a před kamerou se sejde parta herců, kteří mají něco za sebou, vznikne film, u kterého je divák na měkko, díky Sklenčkovi, Peškovi, Nedbalovi, Filipovského, divák se k dílu vrací po letech, které stále má co říci...

Možná tu hráli páni Herci, ale celé to bylo až tak nudné, že mi z toho málem nudou slezly vlasy. Kdysi jsem to viděl asi tak deset možná patnáct minut a tak jsem si řekl, stejně jako u včera viděného „Lístku do památníku“. Tam byl jeden dědek a tady hned tři. S hubou plnou ukecaných vzpomínek. Jak to má člověk vydržet, poslouchat ty kecy co bylo před milionem let a co se týká jen jich. Za mne stejná nula jako u předešlého, výše citovaného filmu. Děs jako kdysi, změna je akorát v tom, že jsem to tentokráte slyšel až do konce. Jo slyšel, protože jsem měl oči zavřené, neb jsme pospával. Tím ovšem nechci říci, že by zde nepadlo několik moudrých a zajímavých myšlenek.

Krásný a nadčasový film, o tom, jak nám život a čas "jako voda obrušuje hrany", aby nakonec "z velikánských balvanů na drobnej písek semlel všechny plány", který má vnímavému divákovi stále co říct. Čím jsem starší, tím více mu rozumím...