Dnes neordinuji

Čerstvě jmenovaný docent MUDr. Jakub Johánek, psychiatr a abstinent, který se rozhodne oslavit s přáteli v nočním podniku své jmenování. Oslava, se protáhne do pozdních hodin a alkohol udělá za něj svoje pan docent ztratí paměť a ráno se nestačí divit. Už dlouho sice pokukuje po půvabné Kateřině. A teď, sotva se jeho mozek vzpamatuje z útoku alkoholu, mu podnikavá spolubydlící jeho sousedky oznámí, že Kateřinu v opilosti zneužil, aby tak poněkud svérázným způsobem pomohla kamarádce, která milého pana doktora také miluje.

Alkohol je metla lidstva a na to dojel i docent Johánek. Naštěstí, díky pomoci přátel a milované osoby, se ze všeho dostal a v někdy to stálo za to. Hlavně, když se do akce vložil pan Brhlík, pracující u doktora Plevky. Jeho etuda v koupelně a rádoby muzikanta Lojzy je k popukání. Nemotornost Jana Pivce je roztomilá, rozhodně není tak nemotorný v ložnici, když si vypráví s Růženkou, jak tedy vše doopravdy bylo. Pěkná minirole Jaroslava Mareše, rozhodně více zajímavější než všechny ty budovatelské, kterými nás v padesátých letech častoval. Dnes neordinuji je typ filmů, které se měly točit přesně v těchto letech - 3 roky po válce. Plné vtipu, zábavy, romance, než bohužel nastalo, to co nastalo.

Jako remake to není vůbec špatné, ale režisér neměl po ruce vynikající komediální talent, jako byl Hugo Haas, i když se Jan Pivec opravdu snaží. Ehm...tedy...vůbec ne špatně.