Dnes naposled

Vidět národní umělce,jak bez kapky alkoholu, neudělají ani krok, je velice působivé dílko od nestora filmu, režiséra Martina Friče. Nechce se tomu ani divit, že pod filmem je podepsán Frič, u kterého jsme zvyklí vídat filmy jiného kalibru. Františkovi Smolíkovi, věříme každý cuk tváře, že pár štamprlátek nebo skleniček neuškodí,z hostů se stanou stálí návštěvníci, později nebo dříve se z nich stávají otroci hospod šestých skupin. Jsem zásadně proti tomu, ožrat se namol, ale občas si dát několik štamprlátek s kamarády neuškodí. Film by měl být k odstrašení stálých hostů náleven, kdy jde hospodský pacient ve čtyřiceti do důchodu, v padesáti do nemocnice, dva roky šetří státní kasu, když jde pod fialky...

Jeden z mála filmů, kde herci zahráli opilce skutečně věrohodně a ne jak je tomu v jiných, podobných snímcích. Občas je zde trošku hlucho, ale není toho moc. Někdy se najdou i legrační scény, ovšem jak pro koho. Film zcela jistě patří k těm kvalitnějším a rozhodně ho doporučuji ke zhlédnutí.

Má-li se filmovým materiálem varovat před alkoholem a jeho přemírou užívání, pak se tomuto snímku tento úkol daří plnit. Film působí až depresivně. Pomalu to delírium na vás sahá. Hrdinů je tu hned několik. Vesměs se jedná o smutné hrdiny. Jednoho z nich alkohol dohnal k šílenství, druhý zahyne, třetí skončí v protialkoholní léčebně, dalšího se to tak nějak nedotkne a nebo ten poslední skončí nakonec tam, kde mají končit všichni padouši. Hvězdně obsazené drama jednoho z našich nejlepších režisérů. Film patří mezi klenoty československé kinematografie. K filmu Dnes naposled se TV stanice stavějí trochu nefér. Málokdy jej nasazují do vysílání.

Tento film je pravděpodobně unikátním případem v české kinematografii. Snímkem, kde se pije takřka nepřetržitě po celou stopáž. Je to příběh, v němž se všichni protagonisté zdají být neustále „společensky unavení“, a kde se setkávají všechny společenské vrstvy, od těch nejchudších až po bohaté. Právě toto prolínání vrstev a jejich osudů tvoří jádro hlubšího morálního poselství filmu. Děj sice nenabízí žádné dramatické zvraty ani napínavé momenty, ale zato působí jako věrný záznam lidských životů, zejména těch z pracující třídy. Každý z postav má svou vlastní životní cestu, své zaměstnání i trápení, ale v jednom jsou všichni stejní. V závislosti na alkoholu, která je nakonec svede ke stejnému osudu. Centrem veškerého dění je tradiční hospoda „U Kroců“, místo, kde se lidé pravidelně schází a kde se pije s téměř hypnotickou intenzitou. Hospoda je pro ně nejen útočištěm, ale i symbolem úniku z reality. Domácí kritika na film reagovala velmi pozitivně, což není překvapivé vzhledem k výjimečným hereckým výkonům. Hlavní roli ztvárnil Zdeněk Štěpánek, jehož interpretace je strhující a autentická. Výrazně však nezůstávají pozadu ani další herci, přičemž nezapomenutelným zážitkem je výkon Františka Smolíka. Jeho ztvárnění stavu „Delirium tremens“ je mistrovským hereckým koncertem, který dosahuje vrcholu nejen celé jeho role, ale i všech scén, jimiž prochází. Film se může pyšnit hvězdným hereckým obsazením, kde se vedle legend staré generace objevují i talenti nové vlny. Režisér Martin Frič věnoval každé postavě přesně tolik prostoru, kolik potřebovala, a nikdo nepůsobí v ději zbytečně. Morální poselství filmu je zřejmé a stále aktuální: bez ohledu na sociální postavení, ať už je člověk z chudé, střední, nebo bohaté vrstvy, alkoholový démon si nakonec nalezne cestu ke všem. A pokud někdo nezná původ rčení „pít jako duha“, zde najde naprosto jasné a nezpochybnitelné vysvětlení. Tento snímek totiž nekompromisně ukazuje, že v alkoholismu jsou všichni rovni a že z tohoto zápasu není lehkého vítěze. Je to film nejen o pití, ale především o lidské beznaději a osamělosti, která za tím často stojí.