Django - Rakev plná krve

Roli Franca Nera převzal v pokračování příběhu potulného pistolníka ve spaghetti westernu Terence Hill a kupodivu se jí zhostil dobře. Tady se na něho dá ještě koukat, možná ještě v májovkách. Po vytvoření dvojice s Karlíkem Pedersolim se pro mě v rolích kašpárků znemožnil, takže už ho neberu. Jak stárnu, přicházím spaghetti westernům na chut. Co jsem dříve odsuzoval, vzal jsem na milost. Tyto příběhy mají svou odlišnou atmosféru od klasiky, ale to se mi právě líbí. Platí tu trochu jiná pravidla, hlavní hrdinové nejsou právě příkladem ctností, a i když nakonec vždycky zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí, zůstává ve mně pocit... co kdyby se hrdina nechoval jako vůl.

Trochu bezduchá zábava, ani oblíbený Terence Hill film nezachránil tu filmovou, krvavou trapárnu....

Nějak mne to nechytilo. Třeba jsem neměl den? Nebo to bylo tím, že už jsem týž den jiný western viděl?? Nevím, Terence Hila celkem můžu, westerny některé také. Možná to bylo slabým scénářem, třeba tím, že herci nehráli… 201401030000/0000

Režisér a scénárista Ferdinando Baldi je poměrně známý režisér spaghetti westernů, i když ne zrovna u nás. Což je škoda. V jeho tvorbě je tento subžánr v podání krapet neobvyklý, což znamená, že se od tradičních spaghetti westernů nemálo odlišuje. Ve své filmografii má také známou postavu Djanga a není od věci, že inspiraci pojal od snímku režisérského kolegy Sergia Corbucciho ´Django´ (1966). Ještě v témž roce napsal a natočil své podání této postavy ´Adios Django´ (1966), do kterého ještě angažoval Franka Nera. Se snímkem Sergia Corbucciho to však nemá nic společné. A k tématu se vrátil ještě o tři roky později, avšak už bez Franka. Co se týče příběhu, těžko posoudit, jak to skutečně bylo, ale jistojistě se inspiroval úspěšným válečným snímkem ´Tucet špinavců´ (1967). No, jak už dnes víme, nebyl jediný. O poskládání party bojovníků z trestanců k vykonání nelehkého úkolu vzniklo snímku daleko více. Baldi však takový nápad přeci jen pojal trošičku jinak. Django živící se jako kat trestance získal určitou fintou. Do hlavní role tentokrát angažoval již spaghetti westerny zkušeného Terence Hilla a byla to od něj sázka na jistotu. Byť by se dal snímek označit jako typická Hillovka, přeci jen je to menší odklon. Snímek je brán daleko vážněji a jedná se jen o další dějový akt pomsty. Tedy stejně, jako u předchozího Baldiho počinu. Fanoušci typických drsných spaghetti westernů si u tohoto snímku v Baldiho podání moc neužijí. Ale to neznamená, že by byl film špatný. Naopak. Je to prostě jen Baldiho styl. Například u pěstních soubojů použil v rychlém střihu neobvyklé změny úhlů kamery pro větší efekt. Akční scény, byť jich není moc, vypadají skvěle a to vlivem realistických kaskadérských kousků. Dějová linka je přímočará a obzvlášť v dnešní době značně předvídatelná, ale to jen vlivem plejády podobně či stejně zaměřených snímků. Pro Terence Hilla se jednalo o první hlavní žánrovou roli a zhostil se ji dobře. Ztvárnění Djanga Frankem Nerem si jistojistě podrobně nastudoval, takže ho pojal naprosto stejně, čímž na něj navázal dokonale. Snímků s Djangem vzniklo více a to s jinými představiteli, ale upadly v zapomnění. Jen Terence Hill po Frankovi Nerovi zůstal. Inu, snaha se cení.