Torpédové bombardéry

Že je scénář sepsán podle různých povídek je na celkovém vyznění příběhu znát. Dějová linka není žádná, jen různé epizodky ze života vojáků a vojenských důstojníků na frontě i doma, spojené dohromady, jak to jen šlo. Válečné scény jsou dvě. Z toho ta první je větší a však poskládaná z dobových, tedy autentických, záběrů. Výprava se tedy honosí svou reálností, ale poměrně slabému scénáři to stejně nepomohlo. A tak se tedy ani tak nejedná o válečný počin, jako spíše o melodrama, určené k poctě letcům bombardérů, jejichž fotografie se na konci filmu tradičně ukáží.

I když patřím mezi příznivce sovětských a ruských filmů ztvárňujících období druhé světové války, Torpédové bombardéry mě nezaujaly. Celé mně to připadalo jako hrozná amatérština, od poměrně banálního příběhu přes zcela nepovedené zakomponování dobových dokumentárních záběrů (samy o sobě jsou dobré) až po herecké výkony. Dramatické scény o hrdinství sovětských vojáků, dojemný a smutný konec umocněný hudbou, tak charakteristické pro sovětský válečný film, tento snímek zcela minuly. I záběry na hořící piloty, jež by za jiných okolností podráždily slzné kanálky, se zcela minuly účinkem. Za takový film režisér určitě vyznamenání Hrdiny socialistické práce neobdržel.

Válečný film, který mne mírně zklamal - válečné scény se odehrávají pouze na začátku a na konci filmu, zbytek se odehrává na zemi a líčí život rodin pilotů. Dobré jsou sestřihy z originálních dokumenárních filmů, není jich však mnoho.

Film o životě pilotu a jejich rodin na letecké zakladně. Distributorem avisované scény z dokumentárních filmŮ jsou dobré ala je jich málo. Děj filmu se odehravá spíše na zemi. Celkově film naní špatný, dá se na něj koukat.