Divoké pivo

Jeden z názorných příkladů toho, že když je film blbost nespasí ho ani sebelepší herecká sestava. Tady se marně snažili pánové Sovák, Poloczek, Lábus, Jandák, Nový a další leč šlo o (s odpuštěním) močení proti příliš silnému větru. V tomto případě si pan režisér Milan Muchna vybral hodně slabou chvilku. Budiž mu útěchou, že v 90. letech to potkalo i další (a známější) režiséry včetně Jiřího Menzela.

Asi mi unikl návod, kdy a u čeho se smát. Postav jak naděláno, ale celkově nic moc. Ani můj oblíbenec pan Sobota se neprojevil, pokud bylo v čem. Napoprvé jsem to nedokoukal do konce. Nyní po letech jsem to zkusil podruhé a bylo to neuvěřitelná nuda. Musel jsem to jet nadvakrát, protože naráz jsem to prostě nedal.

Další z "komedií", bez kterých by se naše kinematografie i já osobně klidně obešla. Bodíky uděluju hlavně za legendárního Járu Kohouta, i když ani on se tu nijak slavně nepředvedl. Ono totiž nebylo v čem...

Porevoluční nálada se ukázala i v tomto snímku, který pojednává o privatizaci jednoho pivovaru. Příběh je šmrncnutý pohádkovou legendou, ale její smysl, či význam aby divák pohledal. Sešla se tu poměrně velká plejáda v té době známých herců, ale jak je vidět, na kvalitě to vůbec nepřidalo. Už natáčení se potýkalo se značnými finančními problémy, což výsledek značně poškodilo. Ani scénář není nijak k popukání. Vznikla slátanina bez sebemenšího nápadu. Ono to skoro vypadá, jako kdyby žádný scénář snad ani nebyl a vše jakoby vznikalo na place přímo na koleně. Tento filmový výtvor je zkrátka ostudou české kinematografie.