London

Příběh o partnerských vztazích, problémech a jejich řešeních. Není to však něco, co by leckdo očekával. Svým vyzněním je to snímek odlišný od tradičních či podobných tohoto tématu. Každý má svůj, takříc, bouřlivý život a to se všemi svými sounáležitostmi. Každý má svůj vnitřní problém a každý s tím zachází jako umí. V oblasti partnerských vztahů však vzniká otázka, kolik čeho kdo o svém partnerovi skutečně ví a jak s tím umí či dokáže pracovat. Snímek tak představuje spoustu osobních konfliktů vyznívající až hysterickým dojmem, které je potřeba velmi dobře poslouchat, poněvadž taková síla dialogů a jejich myšlenek tady snad ještě nebyla. Není to film ani tak o ději, jako právě o názorových střetů jednoho s druhým. A názorů, vzájemného osočování a vnímání osobních problémů je tu skutečně přehršel. A tak se může dokonce i stát, že se v někom někdo z diváků i najde. Není to art, není to drama, není to komedie, není to prostě nic. Je to film k zamyšlení o daných skutcích v seberealizaci svého dobra i špatnosti, kde se může najít i nějaká ta forma filozofie života.

Po Revolveru druhý Jasonův film v řadě který jsem přetáčel. Posunul jsem to o 20 minut když tam stál jeden maník s jednou pipkou po posunutí tam byli furt. Prostě žvanírna zbytečná

Cítím z toho urputnou snahu být co nejvíc cool. Propojení sáhodlouhého (i když někdy vtipného) žvanění o drogách, chlastu a šoustání s pseudofilozofickými rozpravami a vyšinutým chováním protagonistů má tenhle dojem navozovat, ale mě to ze všeho nejvíc připomínalo podobně samoúčelné Ondříčkovy freakoviny, tedy až na to vyfešákované prostředí. Zasadit většinu filmu do prostoru luxusní koupelny bylo odvážné a někdy to i fungovalo, ale celek zůstal rozplizlý a nevyrovnaný. Nicméně Statham tu měl asi nejzajímavější roli, v jaké jsem ho zatím viděl.

...„Tahle posedlost všechno vyjadřovat slovy. -To není o slovech. - Ne, tohle je o slovech.“ Velká láska a ještě větší žárlivost a logický důsledek této kombinace. Nicméně s bolestí se dá vyrovnat, pokud se řádně rozebere. A ideální místo je sociální zařízení (není to paneláková velikost) na večírku, kam Syd nebyl sice pozván, ale v zoufalství se vecpal, navíc si na WC přivedl toho správného parťáka na pokec a kokain. A k tématu rozchodu, patří i láska, sex, smysl života, Bůh, vztek a hlavně ta bolest. „...nech mě dát ti nahlídnout do mého života, do mojí zasraný bolesti.“ Velmi zvláštní film, plný slov. Odehrávající se v komorním prostředí domu plného lidí....„Pamatuješ si věty, které ti lidi řeknou. Zavrtají se ti do mysli jako výstřely zranění, které se nikdy nevyléčí.“.